Prvního září 2003. Krátce před osmou hodinou ranní. Pusto a prázdno. Žádný dětský křik či lamentování učitelů. V základní škole v Žerotínově ulici v Praze 3 se totiž včera stávkovalo. stejně jako v dalších 3020 základních a středních školách v celé České republice. Pracovat v první školní den odmítlo v celé republice 72 084 ze zhruba 200 000 školských zaměstnanců. Přestože v žižkovské základce kantoři stávkovali, do práce dorazili všichni. Někteří klábosili, jiní popíjeli ve sborovně kafe, další pak vyrazili došperkovávat třídy. "Já nestávkuji. Nejsem v odborech. Dnes jsem normálně v práci," řekla nám ředitelka žižkovské základky a odkázala nás na zástupce odborářů a stávkující učitele. Bylo osm. Zvonek však nezvonil. "Školník bydlí tady, tak ho asi nechal vypnutý. Přece mu to tady nebude zvonit každou hodinu, když stávkujeme," vysvětlila nám později jedna z učitelek s tím, že školník přece také stávkuje. A jak taková učitelská stávka probíhá? "V podstatě jsme tady kromě dětí všichni. Připravujeme se na zítřek," svěřila se nám Michaela Millnerová. Další z učitelek, které jsme zastihli "klábosit" v poloprázdné sborovně, kde ve vzduchu voněla káva, Jitka Nohová doplnila: "Budeme tady asi tak do jedné. Je to normální den, i když stávkujeme." Pro prvňáčky byly včera chystány poslední sešity a slabikáře. Na tabule se psaly uvítací verše. Učitelé počítali žákovské knížky, vypisovali třídní knihy. A tak jediný, kdo v žižkovské základce opravdicky stávkoval, byl zvonek. Lze jen doufat, že dnes školník nezaspí a konečně poprvé od prázdnin zazvoní... Na hodinu se včera ke stávce učitelů připojili berní úředníci, zaměstnanci katastrálních úřadů a pracovníci správ sociálního zabezpečení.