Zatímco v naší metropoli pomalu opadává nervozita a emoce z víkendového referenda, naše budoucí "hlavní město" Brusel si žije dál ve svých poklidných zajetých kolejích. Ačkoliv valná část z 950 tisíc obyvatel Bruselu je zaměstnána v úřadech Evropské unie, o tomto samotném společenství neví zhola nic a politika je nechává zcela chladnými. Ovšem není to jediná věc, na kterou si budeme muset zvyknout. Bruselu se totiž musí přijít na chuť. První návštěvu provázejí spíše rozpaky... Brusel totiž rozhodně nepatří mezi architektonické skvosty. S tím, jak se rozšiřovala Evropská unie a bytněla byrokracie, rostly zde supermoderní komerční budovy jako houby po dešti bez ladu a skladu, což se projevilo na jeho celkovém vzhledu, ale i životě. Mnohé části města vypadají po šesté hodině odpoledne spíše jako místa duchů. Úředníci opustí své kanceláře a v tu chvíli je tu pusto a mrtvo. Ráno, to zde vypadá jako v obrovském mraveništi. Stovky úředníků a úředníčků se zástupy sekretářek a asistentek míří do prosklených železobetonových monster. Muži, samozřejmě v jednotných uniformách, tedy sněhobílých naškrobených košilích, tmavých oblecích s koženými aktovkami, se liší pouze vzorky kravat, dámy na sobě mají dokonale padnoucí kostýmky. Jak vysvitne slunko, prchají kravaťáci o polední pauze z dokonale klimatizovaných pracoven do parků. S bagetou a lahví minerálky probírají, co se dá - fotbal, ženy, kulturu. Na rozdíl od amerických bílých límečků, které zhltnou hamburger, rychle do trenek a oběhnout pět koleček, se ti bruselští raději natáhnou na trávník a dají si krátkého šlofíka. Prostě žádný stres a honička... Po víkendovém referendu je jisté, že cesty mnoha Čechů budou stále častěji směřovat právě do Bruselu, (nového) "hlavního města".