Václav Havel (66) zuří: "Proboha, tak už konečně pojď," volá hlasitě z okna. Již několik minut si nervózně popotahuje za kravatu, telefonuje svým referentům kvůli termínu. Zato Dagmar Havlová (49) si hlavu neláme a stále nejde. S kletbou na rtech Havel nevydrží a jde. Právě když je na rohu, objeví se jeho manželka s boxerkami Madlou a Sugar, na tváři odzbrojující úsměv, který zadusí prezidentovu poznámku o nedochvilnosti. Klasická scéna z každodenního života českého prezidentského páru na Hradčanech. Úspěšná herečka po boku světově známého disidenta a dramatika má svoji vlastní hlavu a nenechá se ničím svazovat. "Jsem sice trpělivá, ale také velmi, velmi tvrdohlavá," říká rodačka z Brna. Přesně tak vidí české »hradní« zákulisí německý týdeník Bunte v článku s titulkem »Její láska přemohla smrt - dvakrát«. »Kurážná Dáša«, jak prý Havlové její přátelé přezdívají, se v něm svěřuje nejen se svými pocity, ale i s historkami ze soukromí prvního páru. A některé z nich jsou velmi pikantní. Právě tvrdohlavost první dámy prý Václavu Havlovi dvakrát zachránila život. "V roce 1996, když jsme ještě nebyli svoji, mu bylo hodně zle. Lékaři však tvrdili, že je zdravý. Věděla jsem, že tu něco nesedí, a tak jsem vzala tajně rentgenové snímky jeho plic a donesla je jinému profesorovi. Ten, aniž by věděl, že jde o snímky prezidentových plic, objevil rakovinný nádor v pravé plíci. Našla jsem lékaře, který ho úspěšně operoval," vzpomíná na stránkách týdeníku Bunte Havlová. Pozdější prezidentově manželce bylo úplně jedno, že tím rozzuřila celé lékařské konzilium. O Velikonocích 1998 zachránila svému manželovi Dagmar Havlová život podruhé, když mu prasklo tlusté střevo a k tomu měl zápal plic. Týdny seděla dnem i nocí u lůžka svého manžela v nemocnici v Innsbrucku a postarala se o to, aby innsbrucká kapacita, profesor Ernst Bodner přijel na následnou operaci do Prahy, a to opět přes odpor českých lékařů. "Když můj otec zemřel na rakovinu a manžel onemocněl, začala jsem s touto zákeřnou nemocí bojovat," říká v týdeníku Bunte Havlová. "Zařídili jsme důležitá preventivní vyšetření pro lidi. Za poslední roky se vystřídali čtyři ministři zdravotnictví a s každým jsem tak dlouho telefonovala, dokud se opravdu nedalo něco pro lidi do pohybu," dodává na stránkách německého týdeníku první dáma. Se čtenáři Bunte se Dagmar Havlová podělila i o své pocity z toho, že ne vždy byla svými spoluobčany přijímána bez výhrad. "Závistivost a přílišná kritičnost je přirozeností Čechů. Má to co dělat s tím, jak je naše země malá," říká Dagmar o svých spoluobčanech. "Když se někomu podaří mít úspěch a peníze, když se někdo směje jako já, i když je mu v duši k pláči, to jsou věci, které lidé nepromíjejí. A pánbůh chraň, pokud někdo najde šťastnou lásku, jako jsme našli my," dodává Dagmar bez hořkosti. »Až Václav Havel na jaře začne ve svojí vile v Portugalsku s psaním svých memoárů, chce se Dagmar patrně vrátit k divadlu. Alespoň tady se bude muset tato žena s železnou vůlí a nepřehlédnutelným temperamentem naučit dochvilnosti. Každopádně v okamžiku, kdy ji čeká výstup na jevišti...« uzavírá Bunte.