-- Polemika --

Čína sem, Čína tam. O té velmoci slyšíme pořád. Nejnověji mě zaujala zpráva hovořící o tom, že v Itálii začal jistý řetězec supermarketů prodávat auta. Přesněji čínská auta, úplně konkrétně terénní Gonow Troy a Victory. Jistě vám ty názvy nic neříkají. Pokud náhodou vaši rodnou chatrč zaplavila megalomanská přehrada Tři soutěsky, možná o nich máte lehké povědomí. Nevíte-li přece jen, co si máte představit, pomyslete na o dost ošklivější Toyotu Land Cruiser s pochybně poddimenzovaným turbodieselem o výkonu 90 koní (s ohledem na pětimetrovou délku a hmotnost 1700 kg) a jste doma. Žhavá nabídka s pohonem všech kol, postavená někde mezi nahnilou paprikou a visícím prosciuttem, přijde italské zákazníky na zhruba 400 tisíc korun za pick-up Troy, respektive 450 tisíc za Victory. A to se vyplatí! Nebo snad ne? Italští zákazníci prý tahle auta strkají do nákupních vozíků víc než mozzarellu a jdou doslova na dračku. To mě zaujalo natolik, že jsem zasedl k napsání tohoto povídání... Čína je se svým obrovským trhem a ekonomickým potenciálem velmocí, která se stane dříve či později vážným protivníkem USA. A je si toho moc dobře vědoma. Zatímco dříve byl čínský trh vděčný za jakékoli šunty, jichž se Západ na tamním trhu zbavil, dnes je situace dost odlišná. Krásně vidět je to na automobilovém průmyslu. Dříve tam z montážních závodů vyjížděla auta, zastaralá o dvacet let, ale dnes tam mají všichni významní výrobci své továrny na soudobé modely a na šanghajském autosalonu se nestydí představovat své významné koncepty BMW nebo Audi. Navíc ale v Číně působí také mnoho domácích automobilek, které se hodlají vydat se svými auty do světa. Pomalu se připravujme na nástup firem Geely Motors, Nanjing Automotive, Jiangling, SAIC nebo Brilliance Jinbei Automobile, které stojí za dveřmi. A tady končí veškerá legrace. Čínské firmy si z patentové ochrany nedělají velké vrásky, o čem by mohl vyprávět třeba Pavel Blata, majitel továrny na minibiky, jehož výtvor Číňané okopírovali i s ojetými pneumatikami. Nebo takové Chery QQ automobilky SAIC, bezskrupulózně okopírované Daewoo Matiz a mnoho dalších, nápadně dvojnických aut. Problém spočívá v tom, že "kopie" nejsou kopiemi v pravém smyslu, chybí jim totiž kvalita výchozí předlohy. Další problematickou oblastí čínských aut je bezpečnost. Vzpomeňte na crashtest německého ADACu, v němž čínský Landwind SUV (nápadně podobný starému Opelu Frontera) dopadl vůbec nejhůře za celých dvacet let testování a posádka neměla šanci přežít náraz kvůli zcela zdeformované kabině. Žádný zázrak. To je právě odvrácená strana oněch žhavých nabídek: bezpečnost. Nebo spíše nebezpečnost. Vývoj bezpečných aut stojí velké peníze. Pokud by Číňané investovali do této oblasti a chtěli se chlubit paletou pětihvězdičkových aut v testech Euro NCAP jako třeba Renault, přijdou o část své konkurenční výhody, spočívající zejména ve směšně nízkých výrobních nákladech. A to nechtějí. Čím na nás tedy Číňané chtějí zapůsobit? Řekněme si to bez obalu - výhradně a pouze cenou. Estetickou úrovní ani náhodou, kvalitou a zpracováním těžko (k exemplářům na autosalonech bylo dobré přistupovat až se slehnutým obědem a některé firmy auta raději ani neodemykaly), motory s úžasnými technologiemi také nelze očekávat a nepochybně se nedočkáme ani jízdních vlastností, kvůli kterým dostane šéf vývoje podvozků u BMW padáka. O bezpečnosti už byla řeč. A ekologie? Na čínské továrny se přísné (a nákladné) předpisy nevztahují - další úspora nákladů. Jenže cena je pro mnoho lidí natolik důležitá, že jsou ochotni přivřít obě oči. Podívejte se na Dacii Logan, kdy robustní a konstrukčně jednoduché (čti zastaralé) auto za málo peněz slaví naprosto nečekané úspěchy, dokonce i v západní Evropě, kde se s prodejem Loganu původně nepočítalo. Což mě elegantně přivádí zpět k italským supermarketům Až si někdo bude kupovat čínské vozítko za 120 tisíc, možná to i dokážu pochopit. Jak ale může být někdo ochoten vypláznout půl milionu (za který dnes koupíte slušné auto) za zmiňovaný Gonow Victory, ačkoli ho do kopce předjede i traktor a nemůže tušit, zda mu po 14 dnech půjdou otevírat dveře, už nikoli. Byť je to jeho svaté právo. A dobře mu tak... Nepochybujte o tom, že čínské výrobce čeká překotná fáze učení a za deset nebo patnáct let budou na úrovni dnešních korejských výrobců. Velké čínské automobilky dnes platí evropským designérům (například Giugiarovu Italdesignu), aby co nejdříve překonaly estetické tápání. V Evropě nás zatím čeká období relativního klidu, protože nejprve přijdou na řadu USA. Jejich Velkou trojku (GM, Ford, Chrysler) čekají další problémy. Začalo to kdysi japonskou invazí, pokračuje korejskou a dnes se všichni společně obávají čínského nástupu. Čína prožívá obrovský hospodářský rozmach, který bude mít podle všeho zhoubné důsledky nejen pro ni samotnou. Až se Čína postaví na čtyři kola, extrémní tlak na spotřebu ropy a zátěž životního prostředí způsobí konec starých dobrých časů... Takže na viděnou v těch nových a špatných!