Přes výrazné prodejní úspěchy nemělo podle mnohých lidí audi TT první generace úplně všechna P. Červený exemplář nového audi TT, se kterým jsme měli tu čest strávit jeden pěkný říjnový víkend, je však něco jiného. Tak trochu vyzývavý sexy zevnějšek jak na ženy, tak na muže působí jako výzva: "Pojď, budeme si hrát." A hrát si s tímto vozem určitě můžete. Například dlouhou chvíli při čekání na zelenou na křižovatce si můžete ukrátit tím, že jakoby ledabyle zavadíte o jedno z tlačítek. Elektromotor pak z hladké zádě vyzvedne přítlačné křidélko. Na křižovatce to samozřejmě nemá žádný praktický význam (normálně se samočinně vysunuje až při překročení stodvacetikilometrové rychlosti), ale spolehlivě to přitáhne další obdivné pohledy. Tohle auto ale zaujme samo o sobě. "Máte krásné autíčko, měli byste raději zaparkovat o kousek dál. Tady z té zatáčky občas někdo vystřelí dost rychle," dostalo se nám například varování od obyvatele jednoho městečka, kam jsme přijeli fotit. Hravé je a l e tohle auto hlavně na zatáčkovité silnici. V testovaném exempláři byl »jen« dvousetkoňový benzinový dvoulitr, tudíž dramatické zatlačení do sedaček po sešlápnutí plynového pedálu se příliš nekonalo. Jenže díky tomu, že vůz se v zatáčkách choval přísně neutrálně (a to má v této verzi pohon předních kol!!!), lze s ním držet zvolenou stopu v každé zatáčce skoro v každé rychlosti tak snadno. Když potřebujete trochu nebo hodně ubrat, práci skvěle udělají brzdy. Nastupování a vystupování z auta není vzhledem k nízkému posazu z a s až tak snadnou záležitostí, ale je to daň za to, že si karoserii na sebe prakticky navléknete. Navíc, interiér je krásný, už ten dole zploštělý volant… Jen kdyby nás v zatáčkách netlačila tvrdá středová konzole do kolena. Navíc prsty kloužou po malých knoflících ovládání rádia. Audi TT je sice papírově čtyřmístné, ale jak jsme vyzkoušeli, vzadu mohou sedět jen děti, a navíc jakoby s pravítkem zastrčeným vzadu do kalhot. Naopak kufr je překvapivě velký a dobře využitelný.