Trabant, plastový vůz vyráběný svého času v NDR, byl pro spoustu lidí z východního bloku jediným dostupným automobilem. Pro invalidy byl dokonce spásou díky široko rozevíratelným dveřím. Dnes je "trabi" pro většinu populace jen vzpomínkou za zašlé časy, najdou se ale i tací, pro které se bakelitové vozítko stalo životní láskou. Králem mezi nimi je Miloslav Foukner z Nové vsi pod Pleší. Vůně benzínu s příměsí oleje a charakteristický zvuk dvoutaktního motoru uhranul Miloslava v první polovině devadesátých let. Tehdy začal závodit v recesistických závodech Trabant crossu, dnes je nepsaným otcem všech soutěžících. "Dělám těm klukům motory a přitom pak s nima závodím. Je to prostě posedlost. Nejhorší je, že jsem před lety nakazil i svého syna. Tento modrý skvost je jeho práce," říká trabantový táta a nablýskaného krasavce sytě modré barvy tlačí ze stodoly na světlo. Hodnotu svého vozu si cení na více než čtvrt miliónu korun a je přesvědčený, že by ho nevyměnil za žádný nový vůz. I kdyby byl rychlejší a dokonalejší. Veškerý volný prostor zaujímají basové reproduktory o velikosti fotbalového míče. "Ten kufr je celý vypěněný, aby to pořádně hrálo. Když rádio hraje naplno, je slyšet po celé vesnici. Na srazy majitelů podobně upravených aut musíme jezdit s avií. Kromě dvou baterií připojí auto na generátor, jinak by ta aparatura vybila baterku za pár minut," popisuje sběratel, který o sobě s neskrývanou hrdostí v hlase prohlašuje, že ho i se synem postihla "těžká trabantóza". I když modrý trabant vypadá laickým pohledem jako dokonalost sama, pořád je co vylepšovat. "Teď vymýšlíme samočinné otvírání dveří. Zatím to má jenom na kapotě," upozorňuje Miloslav, přičemž cvakne páčkou pod volantem a víko motoru se samo pomalu začíná zvedat. Dokonce se plánuje, že otevírání mělo mít dálkové ovládání! Modrý trabant je prostě pýchou celé rodiny, i když na jízdu moc není. "Občas s ním kousek popojedeme. Stejně bych ho ale nevyměnil. Ani za superba!" směje se král trabantů Miloslav Foukner. Už aby byl další sraz milovníků tuningových aut. Lidi tam určitě padnou na zadek!
Trabantové perličky *Tuningový trabant spolkl dodnes asi 300 tisíc korun. *Co bylo na autě kovové, to je nyní chromované - včetně nádrže a topení. *Chrom pokrývá i některé plastové díly, jako třeba rámečky zadních světel. Dnes už je to ale problém -firma na chromování plastů zkrachovala. *Na stavbu "modrého ďábla" padlo přibližně 60 jiných trabantů. *Ozvučení auta vyšlo zhruba na 80 tisíc korun. *Litá kola (sedmnáctky) stála bezmála 50 tisíc korun. Pro běžné ježdění se však nehodí. Kvůli valivému odporu roste spotřeba. *Při výměně kol z běžných třináctek na »přehlídkové elektrony« je zapotřebí dvou heverů. *Když hraje rádio nahlas, autíčko poskakuje. *Při vypnutém motoru hudební aparatura vybije baterku během několika minut. *V noci podsvětluje auto modrá zářivka a problikává stroboskop. *Interiér je vyčalouněn modrým sametem. Podlahu a dveře zevnitř kryje hliníkový plech. *Motor je mírně upravený na větší výkon. Narozdíl od neseřízených starých trabantů však dokáže i v plném zatížení jet za pouhých 6 litrů na 100 kilometrů.
