Na přednosti a ´achilovky´ lidových socialistických aut zavzpomínal lektor Ivan Schuster z Muzea dopravy v Bratislavě.
ŠKODA 105
Netoužili po ní jen lidé u nás či v bývalé NDR, ale dokonce i na dalekém Novém Zélandu. Ve svých začátcích byla Škoda 105 z Mladé Boleslavi převratné auto, vždyť mělo novou koncepci karoserie i supermoderní, hranatý design. Motor vzadu a žádný náhon byly také novinkou v porovnání s předcházejícími škodovkami, i když v něčem auto handicapovali. Dlouhému chladícímu systému se říkalo výstižně ´ropovod´, protože hadičky vedly od chladiče vepředu skrz celé auto až dozadu k motoru. Naopak, velkou výhodou zadního náhonu bylo, že auto bez problémů vyjelo i na zasněžený a zledovatělý kopec – na rozdíl od majitelů jinak silných „žigulíků“, kteří, pokud neměli v kufru pořádnou zátěž, jen bezmocně mávali z krajnice. Motor s výkonem 34 kW umožňoval rychlost 130 km/h a na 100 km spotřeboval 6,5 l benzinu. Standardní výbava byla na dnešní poměry směšná: na podlaze guma, na dveřích chyběly opěrky na lokty, sedadlům vepředu se nedal nastavit sklon, ale zato měla na rozdíl od zadních otevírací okna. Přes to všechno lidé po tomto autíčku toužili. Vyrábělo se 11 let, ale dnes mají ty nejmladší kusy více než dvacet... (Tehdejší cena 56 000 Kčs)
TRABANT 601
Nikdy nezrezavěl, vždyť byl bakelitový, proto se mu říkalo "PVC Jaguár". Německé autíčko bylo oblíbené, neboť mělo jednoduchou údržbu, vešli se do něj čtyři dospělí i kufr a bylo odolné. Naproti rachotícímu a smradlavému dvojtaktu to bylo i ekologické auto – tělo mělo z recyklovaného materiálu! Vždyť bakelit se vyráběl ze zdevastované ruské bavlny a fenolové živice, odpadní látky z východoněmeckého barvířského průmyslu. Ve fabrice v Zwickau vyrobili za 35 let více než tři miliony trabantů. (Tehdejší cena 36 500 Kčs)
OLTCIT
Když se k nám dostal v Rumunsku vyráběný Oltcit, zatoužili po něm mnozí. Auto mělo milý design, velký kufr a motoristé oceňovali i přední náhon. Ale netrvalo dlouho a ukázalo se, že toto auto nižší třídy je i autem velmi nízké kvality. Stávalo se, že po pár tisících kilometrů musel jít motor na kompletní generálku. Při jízdě byl zrádný hlavně v zatáčkách, podvozek byl nedotáčivý a aby auto nevyletělo z cesty, řidičům se doporučovalo, aby současně stlačili plynový i brzdový pedál, a tak mohli rychle korigovat případný smyk. (Tehdejší cena 39 000 Kčs)
LADA 1200
Mezi lidovými vozy byla hvězdou, protože to bylo jedno z mála aut s motorem vepředu a zadním náhonem. I když byla dražší než škodovka a měla i vyšší spotřebu (8 l/100 km), chtěl ji mít každý automobilový fajnšmekr. Za spolehlivostí ruského auta byli podepsáni hlavně italští kontroloři, kteří měli nad prvními lety výroby patronát (Lada konštrukčně vycházela z Fiatu 124 – auta roku 1966!), ale i to, že auto muselo zvládnout testy na Sibíři. Proto bez problémů nastartovalo i v největší zimě. (Tehdejší cena 58 000 Kčs)
DACIA 1300
Další rumunské auto, Dacia (licenční Renault 12), bylo kvalitnější, modernější i dražší než Oltcit. Dacia se vyznačovala extrémně vysokou spotřebou (9 l/100 km) a její achilovkou byla rezavějící karosérie. Už při výrobě plechů se do nich totiž dostávaly malé částečky rzi, proto auto rychle zkorodovalo bez ohledu na ochranný nátěr. Naproti tomu se stále našli ochotní kupci, Dacia se vyráběla až do roku 2004. (Tehdejší cena 66 000 Kčs)
FIAT 126p
Oblíbeným autíčkem v časech socialismu byl i malý polský Fiat 126p. Autíčku s nízkou spotřebou se říkalo nákupní taška na kolečkách, dalo se lehce zaparkovat a bylo ideální do města. Dvojice pasažérů však ve fiatu v pohodě zvládala i výlety po Československu. Přestože to nebylo typické rodinné auto jako Škoda, Lada či Dacia, vyrábělo se 14 lety a velké oblibě fajnšmekrů se těší dodnes. (Tehdejší cena 42 000 Kčs)
