Získané poznatky a svědectví pak detektivy v polovině července přivedly k Orlické přehradě, kde parta potápěčů usilovně prohledávala dno v naději, že objeví jejich těla. Pátrání pod Ždákovským mostem se zdálo už beznadějné, když 14. července 1995 z hloubky 72 metrů dorazila od potápěče Báňské záchranné služby zpráva: Je tady sud se zavařeným víkem!
Chyběly sudy...
Když jej vytáhli na hladinu, otevřeli a našli lidské tělo rozežrané louhem (tj. hydroxidem sodným), zajásali. „Do prvního sudu bylo všechno doslova na vodě. Jen se vědělo, že někdo zabíjí lidi a hází je někam do Orlíku,“ vzpomíná někdejší šéf středočeské kriminálky Josef Doucha. „Už se vědělo, kteří pachatelé to měli dělat, samozřejmě byli také vytipovaní poškození, pohřešovaní. Chtělo to akorát jedinou věc: vytáhnout aspoň jeden sud…“
Teď si byli jisti, že jejich domněnky jsou reálné a že pročesávání dna přehrady má svůj smysl. „K motivu jsme získali důkaz,“ přidává.
Už tak mohli ústy mluvčího Petra Linka i přes Blesk pustit do světa: „Pravděpodobně se začíná rozmotávat komplikovaný, dlouho vyšetřovaný a nesmírně závažný případ.“
To ovšem až po razii, kdy si ozbrojenci z policejní zásahovky došli pro hlavní podezřelé – ochrnutého Karla Kopáče, jenž na vozíčku fungoval v Rudné u Prahy jako mozek celého gangu, a Ludvíka Černého, chladnokrevného vykonavatele všech poprav.
„Přesný počet obětí, které mají na svědomí, je stále tajen,“ konstatoval v pátek 21. července 1995 rozmrzele Blesk ve svém titulním článku informujícím o zadržení a obvinění čtyř podezřelých. Kopáč se navíc při zatýkání postaral o velké drama, když tři hodiny s nabitou pistolí v ústech vyhrožoval sebevraždou. Jeho svědectví přitom bylo k uzavření celého případu naprosto klíčové a nezbytné… Však je taky následné výslechy zadržených dovedly k dalším třem tělům pohřbeným v hlubinách přehrady.
Vražd nakonec žalobce prokázal partičce celkem pět
Podnikatele Aleše Katovského střelil v dubnu 1991 Černý v autě (jedoucím, které Katovský sám řídil!) do hlavy v Praze na Zličíně, kam si přijel vyměnit 800 tisíc korun za německé marky. Jeho tělo shodili z mostu do Orlíku zatočené v roli drátěného pletiva.
Kosovského přistěhovalce Leorenta Lipoveciho popravil Černý ve sklepě ranou do týla, když si v lednu 1992 přijel za 30 tisíc korun koupit nelegální zbraň. Právě jeho tělo pak zavařili do sudu s louhem.
Bývalého estébáka a sběratele starožitností Vlastimila Hodra sprovodili ze světa u benzinky v Plzeňské ulici v Praze, kulku do hlavy schytal 24. března 1992 údajně kvůli zlatým pečetím, jež měl mít sebou a které se už nikdy nenašly... V sudu skončil rozřezaný na kusy, aby se tělnatý muž lépe vešel.
Anna Medková, matka jednoho z gangsterů a majitelka erotického salonu, zemřela poté, co jí v rukách explodoval balíček, který Černý napěchoval semtexem, tritolem a náloží šroubů. Motiv? „Kumpán Kuna chtěl dědit a nehodlal na smrt matky čekat,“ objasnil posléze vyšetřovatel Jan Štoček.
Jaroslav Meier byl pro změnu Kopáčův švagr, odmítal ovšem proti úvěru pro jejich partu zastavit dům, a tak se jej gang v červenci 1993 zbavil dávkou ze samopalu.
Spravedlnosti neunikli
Obětí jejich barbarských praktik dost možná bylo víc, ale i těchto pět vražd stačilo soudu k vynesení mimořádných trestů: Kat Ludvík Černý vyfasoval doživotí a jako jediný zůstává za mřížemi dodnes. Jako jediný také dodnes jakoukoli vinu tvrdošíjně popírá. „Nikomu bych neublížil, vždyť mám sám rodinu,“ dušoval se vždy psychopatický zabiják.
Doživotí původně vyfasoval i likvidátor těl Vladimír Kuna, později mu ale trest zmírnili na 25 let basy, z nichž si odkroutil osmnáct, a od roku 2013 je volný.
Šéf gangu Karel Kopáč měl ve věznici strávit 21 roků, avšak 15. dubna 2004 se v cele kuřimské káznice oběsil na šňůrce od pyžama.
Vysoké tresty (10, resp. 14 let) za podíl na zabití Meiera a Kunové vyfasovali také Kopáčova sestra Irena Meirová a její domnělý milenec Petr Chodounský.
Případ tzv. orlických vrahů je každopádně dodnes jedním nejzávažnějších kriminálních případů české polistopadové historie.