Byl tehdy jen osmistránkový, avšak od pohledu jiný, akčnější, barevnější (a také levnější) než všechny ostatní do té doby vydávané listy... Přišel Čechy obeznámit s kouzlem a principy bulvární novinařiny.
Nový titul
Hrdě se k tomu ve sloupku svého zakladatele a prvního šéfredaktora Petra Schönfelda přihlásil. „Bulvár píše o životě, o lidech takových, jací jsou. Tak ho chápou čtenáři, ale také herci, malíři, zpěváci, manažeři i politici, o nichž píše i věci, které se jim moc nelíbí. Platí totiž jedna zásada – píše se o tom, co se stalo. Kdo nechce, aby se něco psalo, neměl by to dělat,“ vysvětloval novému publiku a jedním dechem objasnil, proč se list jmenuje právě Blesk. „Blesk jako přírodní úkaz se každému líbí, ale také se ho trochu bojí…“
Čechům tak začal servírovat zprávy vážné i ty méně vážné, pro pobavení. Inspiroval se při tom zahraničním tiskem, vzorem mu byl úspěšný švýcarský list Blick byznysmena a také jeho vydavatele Michaela Ringiera. „Kdo nečte Blesk, ví kulový!” zněl chytlavý první reklamní slogan. Ten druhý pak hřímal: „Blesk má zprávy jako hrom!”
Nový titul zaznamenal raketový nástup a obrovský úspěch a časem přebral titul nejprodávanějšího českého deníku, jímž je suverénně dodnes!
Nově až do obýváku
Na úplně první titulní straně tak řešil kauzy, které jinde čtenář nenašel – třeba příběh mladičké Romky ze severu Čech, která od devíti let provozovala sex a ve třinácti otěhotněla s bratrem. Nebo mafiánskou pohrůžku pumovým útokem na zaplněný pražský hotel Atrium či podvedeného hráče, jemuž pofidérní sázková kancelář odmítala vyplatit jeho třímilionovou výhru. Zcela nevídaně pak čtenáře zavedl až do obýváku zpěváka Milana Drobného, který s mladičkou přítelkyní Marcelou právě zakládal svou druhou rodinu.
Největší letiště v Evropě
Titulním tématem nového Blesku bylo však letiště v Milovicích, středočeské obci, v níž se na dlouhé roky usídlili sovětští okupanti v uniformách jejich rudé armády. „Hospodářská rada vlády stála před volbou, zda se dostaví letiště v Ruzyni, nebo se přikročí k milovickému projektu v hodnotě zhruba deseti miliard dolarů,“ psal Blesk 13. dubna 1992 na své úplně první titulní straně.
Letiště existovalo v Milovicích už od 20. let minulého století, betonovou dráhu ze začátku 50. let pak Sověti po invazi prodloužili na 2500 metrů a rozšířili na osmdesát, čímž se stala jednou z největších ranvejí v tehdejší Evropě! A proto se po sametové revoluci začalo uvažovat, zda české „okno do světa“ nevybudovat právě zde, nějakých 40 kilometrů od centra Prahy.
„V tu dobu byl odchod ruských vojsk žhavé téma. Nejen politické, ale velmi diskutované i mezi lidmi. Milovice navíc byly symbolem, známkou toho, jak nám vojáci zemi zničili. A toto téma pochopitelně vyvolávalo emoce,“ vysvětlil volbu tématu pro historicky první „otvírák“ Blesku první šéfredaktor Petr Schönfeld.
Někdejší vládní garnitura ale projekt obnovy milovického letiště a jeho přestavby ve velký mezinárodní terminál smetla ze stolu a smysluplné využití se pro ně nenašlo dodnes a utěšeně chátrá a konají se zde nanejvýš rockové festivaly… I když zrovna v loňském roce se začalo mluvit o podnikatelské skupině, jejímž členem má být o dlouholetý komunistický předák Vojtěch Filip, který má prý na obnovu milovického letiště nachystaných 100 miliard korun!
Daleko lépe si vede deník Blesk, jenž za třicet let své existence vyprodukoval pro čtenáře téměř tři miliardy výtisků! „Dnes je Blesk již zcela jiný produkt, než byl na začátku svého života. Jsme rádi, že i nadále můžeme tento produkt rozvíjet a výrazně naplňovat potřeby čtenářů a uživatelů internetu,“ říká současný šéfredaktor Radek Lain.
