Vedle Štrby ke generaci pražských Slováků patří či patřili Jano Pavlík, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Tono Stano, Miro Švolík, Kamil Varga a Peter Župník, většina z nich je dnes známá i v mezinárodním kontextu. Štrbovi, který stál za kamerou ceněných titulů jako Hořící keř Agnieszky Hollandové, Je třeba zabít Sekala Vladimíra Michálka nebo Zahrada Martina Šulíka, se podařilo získat množství vzácného obrazového i vzpomínkového materiálu aktérů slovenské nové vlny. Zasazuje je do dobového kontextu a přihlíží k osobnostem jednotlivých autorů. Snímek tak kamerou i střihem naplňuje výrazné rysy této generační skupiny: hravost, energii, originalitu i nečekané "živé obrazy".
"Slovenská vlna nebyla jen o výstupech v podobě jakkoliv silných snímků. Vyjadřoval ji společný duch, ale hlavně vzácné osobní vazby a sepětí. Zajímaly mě lidské příběhy, vzájemné vztahy, které přetrvaly. A sebereflexe samotných fotografů, mne nevyjímaje," popisuje svůj přístup Štrba, pro nějž je Vlna vs. břeh režijním debutem. Na scénáři s ním spolupracovala Olina Kaufmanová, sám stál i za kamerou.
Impulzem pro vznik filmu se stala retrospektivní výstava o slovenské nové vlně, která v prosinci roku 2013 otevřela dlouho připravovaný Dům fotografie v Praze. Výstava je vedle vzpomínek na FAMU, v 70. a 80. letech jedinou vysokou školou zaměřenou na fotografii ve střední Evropě, základní geografickou osou všech osmi příběhů tvůrců. Příběhů, které se s ohledem na angažmá tvůrců prolínají několika světovými metropolemi.
Producenty filmu jsou společnosti ŠMIK, PubRes a Česká televize, snímek distribuuje Aerofilms.
