"To, co nám zde Černický v tak impozantním rozsahu a rozptylu předkládá, může být chápáno jako rozverná cestovatelská hříčka, ale pro ty citlivější to může také odhalovat globální spiknutí moderního řádu," uvádějí v doprovodném textu kurátoři výstavy Pavel Vančát a Jiří Ptáček. Nakonec je podle nich soubor fotografií "dokonale vykrystalizovaná paranoia dnešního světoběžníka".

Na fotografiích jsou různé předměty, objekty či stavby jednoduchých geometrických tvarů - kvádrů či krychlí většinou v monochromním provedení a v různých prostředích. Výstava podává obraz civilizace jako globálního organismu, která prorůstá planetu od Černického domovské pražské Libně (na jednom snímku je v pozadí Hrabalem proslavený Palác Svět, vzdálený minutu od Černického ateliéru) přes Tibet i Arizonu.

Přesné lokace ale v projektu nejsou důležité. "Anonymní absurdní výhonky civilizace se tak stávají faunou 21. století, druhově navzájem příbuzné, ale při každém výskytu se vyjevující v jiné formě a mutaci," říkají kurátoři s tím, že ptát se autora po skutečném a jasném původu a smyslu toho všeho by bylo nejen zbabělé, ale popřelo by to i samý smysl celého projektu, který se nakonec, "tak jako většina Černického díla, ocitá někde mezi vědou a pohádkou".

Jiří Černický pro svoji tvorbu používá nejrůznější média. Vytváří prostorové instalace, akce, happeningy, objekty, obrazy, fotografie i video. Pracuje s myšlenkou, kterou přetváří do různých významů, a interpretaci nechává na divákovi. V každém jeho díle je skrytý silný příběh, je plný vypjatých gest, angažuje do něj sociální a společenská témata, která diváka značně znepokojují.

V 90. letech studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, poté na Akademii výtvarných umění u Jiřího Davida. V roce 1998 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za své konceptuální projekty se sociálními tématy. V současné době vyučuje v ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.