Dva roky poté, co Karlovi (63) a Vendule (30) zemřela na zákeřnou nemoc dcera Klárka (+4), se manželé Svobodovi rozhodli početí nového potomka už rozhodně neodkládat. Pustili se do toho s plným nasazením. Vendula se svěřila do péče lékařů a vyzkoušela i hormonální léčbu. Jen aby nenechala nic náhodě a dítě bylo zdravé a co nejdřív. "Prázdný dům bez dětského smíchu vám bere chuť do života," prohlásila Vendula Svobodová. Manželé Svobodovi dnes už skutečně nenechávají nic náhodě. Vendula se svěřila do péče odborníků, ke kterým chodí na pravidelné prohlídky. Nějaký čas brala dokonce prášky, chodila na injekce, podstoupila nepříjemná vyšetření. "Každá žena má jiné hormonální dispozice, a tak jsem chtěla vyzkoušet všechno, abych měla jasno. Nebylo to však nic příjemného. Všechno se dá ale přežít. Hlavně že jsem zdravá, vím, že funguju. Měla jsem obavy - co kdybych nebyla v pořádku?" svěřila nám Vendula. S Karlem si dokonce nechali udělat i genetické testy. Klárka totiž zemřela na zvláštní druh leukémie, a tak vyšetření obou rodičů muselo vyloučit případnou další tragédii. "Oba jsme absolutně v pořádku," říká šťastně Vendula. Všechno je tedy tak, jak má být, a manželé se o miminko snaží zcela přirozenou cestou. "Přestože Karlovi bude 64 let, nikdy jsem na jeho věk nemyslela. Je to zázrak přírody! Skvěle vypadá a po všech stránkách je ve veliké kondici," rozbásnila se Vendula o svém muži. A kdy bude maminkou? Na každou kontrolu chodí Vendula s pocitem, že by se už mohla stát majitelkou těhotenského průkazu. "Víte, práce naplňuje člověka jen do určité míry. Tu správnou náplň života dávají lidem skutečně až děti. Proto jsme se s Karlem rozhodli mít co nejdříve rodinu," vysvětluje Vendula, jež po celé dva roky byla s dětmi v každodenním styku. Po smrti dcerky založila nadační fond Kapka naděje. "Kapka mi pomohla přežít a vplout zase do normálního života. Jinak bych se zbláznila," svěřuje se Vendula, která svoji Kapku naděje bere jako celoživotní poslání. "Je to takové Klárčino poselství. Slíbila jsem jí, že dětem podobně nemocným jako ona pomůžu." Podle Venduly nelze žít v očekávání, že jednou přijde onen okamžik, kdy si člověk řekne: »Tak, a teď je ta správná doba, abychom měli miminko.« "To tak skutečně není. S Karlem po dítěti toužíme celé dva roky," svěřila se Vendula a dodala, že ale všechno chtělo svůj čas. Smrt své dcerky nesli Svobodovi těžce. S obrovskou ztrátou se vypořádal každý po svém. Vendulu s Karlem neminuly ani pochopitelné rozepře, ani střídání nálad včetně rozchodů a usmiřování. Všechno si to museli prožít, aby teď, po dvou letech, se přimkli zase silně k sobě a řekli si upřímně, že po dítěti oba touží a moc ho chtějí. A to hned.