Moře let uplynulo od doby, kdy rozechvělá malá Darinka Rolincová zpívala s božským Karlem sladkou píseň Zvonky štěstí. Z malé panenky je už pětatřicetiletá sebevědomá krásná žena, která do čtrnácti dnů porodí. Darina a muži, to je zhusta propírané téma. Jak se seznámila s tím pravým? A nezahyne tahle královna tanečního parketu ve venkovském domku steskem po divokém pražském životě? Padali vám muži k nohám po tuctech? "Ale kdeže! Muži jsou největší hrdinové ve své mužské společnosti. To mají kecy, jak vás sestřelí. Nebo už sestřelili, i když vás v životě nepotkali. Jen pár to na vás opravdu zkusí. Většina kouká z bezpečné vzdálenosti, číhá a pořád na něco čeká. Někdy jim fakt nerozumím." Seznámení s Matějem Homolou ze skupiny Wohnout ovšem odstartovalo nadějnou životní kapitolu... "Seznámili jsme se přes esemesku. V té době řešil něco kvůli hudbě. Číslo si sehnal od mého bývalého kluka, Petra Vlasáka. Nezůstalo u jedné esemesky a po pár dnech jsme šli spolu venčit psy. A evidentně jsme si padli do oka." Kdy jste zjistila, že situace je vážná? Dokonce tak vážná, že s ním chcete mít dítě? "Poměrně brzy. Byla jsem tři měsíce po rozchodu s Járou Bednářem a opravdu jsem neměla v plánu skočit rovnýma nohama do dalšího vztahu. Ovšem lásku nelze načasovat a srdci člověk nerozkáže, kdy je ten pravý čas. Neptá se vás. Já byla s Matějem šťastná, a tak jsem dala věcem volný průběh. Jednoduše jsme měli oba najednou velmi konkrétní pocit, že spolu chceme založit rodinu." Podle všeho vyděláváte víc než partner, což muži těžce nesou. "Nebudu nic vyvracet a tvrdit, že opak je pravdou, ovšem nemyslím si, že Matěj má problém s tím, že jezdím lepším autem." I tak žijete v odlišných světech. Vy ráda módu, společnost, diskotéky, zatímco váš partner, jak se zdá, absolutně ne. "Jsme z jiného těsta, to je zřejmé. Ale život nám to nijak nekomplikuje. Máme svoje světy, kamarády, zvyky, které vzájemně respektujeme. A vedle toho paralelně existuje náš společný život. Není přece potřeba být spolu čtyřiadvacet hodin denně a mít nutně v oblibě stejné věci. Rozumíme si, prožíváme skvělej vztah a čekáme spolu dítě! To je nejvíc." Pohlaví miminka znáte? "Spíš holka než kluk, ale na sto procent to nevíme." Kdy uslyšíte kouzelnou větu: Vezmeš si mě? "Kouzelnou větu bych zřejmě slyšela v případě, že bychom s Matějem tuto problematiku řešili po večerech. Není tomu tak. Jednoduše jsem zatím v manželství neobjevila žádný smysl." Proč bude tatínek u porodu chybět? "Matěj respektuje mé přání a taky mě nijak výrazně nepřemlouval. I v přírodě si samička odejde porodit někam do křoví a tatínek je připuštěn, až když je po všem." Vždycky jste to uměla pěkně roztočit a abstinent jste rozhodně nebyla. Nechybí vám to jako nastávající matce? "Znám mnohem větší závisláky na divokém nočním životě (směje se). Věřte mi, všechno časem omrzí, a když si v klubu nebo na diskotéce odzpívám svoje, jen výjimečně zůstávám déle, než je nutné. Radši si zajdu na dobrou véču či na martini jen s několika kamarády. Ženská v pětatřiceti má přirozenou potřebu chtít od života něco víc." Vám první deska vyšla v devíti letech, píseň Zvonky štěstí jste nazpívala v jedenácti. Odjakživa jste tak trochu veřejným majetkem, že? "Možná je to k neuvěření, ale mě zpívání a celej ten šrumec kolem pořád baví. Už je to pětadvacet let, co se pohybuji po pomyslném hudebním nebi, a nevypadá to, že by se mi z něho chtělo prchat do ústraní." Jaký máte dnes vztah ke Karlu Gottovi nebo Ladislavu Štaidlovi, kteří stáli u počátků vaší kariéry? "S Karlem i Ivankou máme pěkný vztah, i když se potkáváme sporadicky. Pokud se ptáte na můj vztah k Láďovi Štaidlovi, žádný není. Moje díky patří i jemu, jednoznačně mi pomohl v kariéře. Ovšem z lidského hlediska mi jeho životní postoj, postupy a filozofie nic neříkají." Dokázala byste vyjmenovat stinné stránky popularity? "Nejvýraznější je, myslím, ztráta anonymity." A vyjmenovat své špatné vlastnosti si troufnete? "Že bych to na sebe takhle lehce práskla? No, bez chyb opravdu nejsem. Ale žít se mnou prý není zas takové peklo (směje se). Má občasná hysterie a tvrdohlavost jsou celkem běžné ženské nemoci." Čeká vás stěhování do domku za Prahou, zahrádka, psi. Není to pro městského člověka děsivá představa? "Matěj je na takový život zvyklý a já si ráda zvyknu. Abychom nemuseli trávit léto v Praze, pronajmeme si už v dubnu letní domek ve vesnici, kde zanedlouho začneme stavět dům. Shodou okolností tam bydlí i moje ségra. A když se mi zasteskne po městském ruchu, Praha je za rohem..." Válka blondýn, tak se říkalo sporům, které jste měla s někdejší přítelkyní Simonou Krainovou. Ztratit kamarádku kvůli malichernostem, to je smutné, ne? "Když jde o přátelství, které má být na život a na smrt, určitě přežije i větší zemětřesení. V našem případě nešlo o žádnou válku ani o naschvály. Jednoduše jsme si přestaly rozumět. Žádná tragédie. To víte, že mě to stále mrzí, ale na druhou stranu jsme obě šťastné a úspěšné holky. Není důvod být zapšklá a něco si vyčítat. Život jde dál..." ...a vy děláte taneční muziku. Co bude dál? Budete i ve čtyřiceti zajímavá pro lidi v klubech? "Nevím, co bude a pro koho budu zajímavá za pět let. Budu prostě dělat to, co mě baví, tak dlouho, dokud to bude mé publikum zajímat."