Je krásná a úspěšná. Vystudovala češtinu a dějepis a jisté místo učitelky vyměnila za nejistotu umělecké kariéry. Střídá v Praze podnájmy a má ráda dlouhodobé partnerské vztahy. Její muži však bývají zadaní. Je to smůla, nebo záměr? "Je to náhoda," říká zpěvačka Leona Machálková, která teď žije se slavným architektem Bořkem Šípkem. Kdo byl ve vašem životě nejdůležitější? Můj přítel Luboš Holzer, se kterým jsem žila čtrnáct let. Rozešla jsem se s ním před dvěma lety. Přesvědčil mě, abych šla na volnou nohu do nejistoty zkusit štěstí. Přišla revoluce, já byla v pátém ročníku na vysoké škole. Nahrávaly tomu i nový životní styl a svobodnější atmosféra té doby. Rodiče mně nijak nebránili, ale ani mě nepopostrčili. Bylo to na mně. A tak jsem se přestěhovala do Prahy. Žiju tu už jedenáct let . První roky jsem opravdu vydělávala jen na nájem a jídlo. Ale ten nejsilnější počáteční impuls za mě udělal Luboš a jsem za to vděčná. Vy jste ale měla štěstí i na jiné osobnosti... Ano, byl to Jiří Suchý, Richard Hes, Karel Svoboda a celá řada lidí, kteří mě posunuli dál. Můj manažer Mirek Jansa za mě vyřizuje agendu a pomáhá mi naplňovat mé umělecké představy. Jak vás kariéra zpěvačky změnila? Doufám, že jsem se v základu nezměnila. Není nic staršího než včerejší úspěch. Musela bych být bláhová, abych si stavěla vzdušné zámky o nesmrtelném úspěchu. Vždycky jsem sázela na poctivost. Možná jsem se naučila bránit, když mě někdo strká někam, kam nepatřím. Je určitě dobré mít profesionální nadhled, ale vždycky se to nedaří. Když mi někdo šlape po duši, musím se ohradit a může to vyznít i arogantně. Někdy to vydýchám, někdy ne. Okolí asi dráždí to, že si vybíráte ženaté partnery. Nejdřív to byl Luboš Holzer, teď je to Bořek Šípek. To je moje osobní věc a navíc je to podsouvající otázka. Já si nevybírám podle toho, jestli je muž ženatý nebo svobodný. To snad nedělá nikdo. Muž vás zaujme nebo ne. Ale jinak mi to připadá, jako kdybych byla jediná, která má nebo měla vztah s ženatým mužem. Nikdy jsem své partnery netlačila k tomu, aby se rozvedli. Nacházela jsem u nich především porozumění a nechávala jsem tomu volný průběh. Stalo se, že z počáteční sympatie vznikl hluboký vztah. Tentokrát jsem věděla, do čeho jdu. Věděla jsem, že to nebude zápas o lásku. Bořek má své rodinné poměry přesně pojmenované. Jde jen o čas, kdy bude volný. Jenže ženatý muž má doma manželku a děti. Já za to zaplatila velkou daň svojí samotou, odloučeností. To je dostatečná daň, kterou bych nepodceňovala. Není to nakonec výhoda mít ženatého? Nemusíte se k ničemu zavazovat... Já to jako výhodu nevidím! Když ale máte s tím člověkem vztah, tak je na místě důvěra a věrnost. Vztah s ženatým není snadný a nikomu to nedoporučuji. Taky bych nebyla nadšená, kdyby mé dítě chodilo se zadaným partnerem. Ale takový je život a láska si nevybírá! Naposledy váš vztah s Bořkem Šípkem tvrdě kritizovala herečka Milena Dvorská. Já jsem se k tomu už několikrát jasně vyjádřila a tím to pro mne skončilo. Chci se zabývat něčím tvůrčím a ne pitvat výlevy cizího člověka. Navíc mi někdy připadá, že novináři se drží jedné kauzy měsíce, jako by neměli jiné téma na psaní. Například ještě teď, osm měsíců po úpravě mého nosu, se pořád někdo ptá - proč a jak. Já už na to zapomněla po měsíci, ale pro někoho je to pořád zajímavé. Tomu nerozumím! Vidíte, zrovna jsem se na váš nos chtěla zeptat. Ten původní přece nebyl špatný! K mírné, velmi citlivé úpravě nosu jsem se rozhodla po mnoha narážkách na to, jak vypadám. Rozhodla jsem se k tomu a nijak to nebolelo. Byla to čtrnáctidenní záležitost. A dost! Jste spokojená se jménem Leona? Určitě ano. Je to jméno citově neutrální, nikdo se mi nikdy nepoškleboval. Děti dokážou být občas hodně kruté a někdo si opravdu kvůli jménu dost užil. Mně se to nikdy nestalo. Pro naše jsem byla Leonka, Leuška, Lea, Lejka, a když mě chtěli pokárat, našli si úplně jiný výraz. Jaká jste byla jako dítě? Byla jsem dlouho jedináček. Narodila jsem se ve Zlíně, ale od dvou let jsem s rodiči žila v Přerově. Mám ještě mladší sestru Adélu. Byla jsem aktivní, energií překypující dítě, docela jsem zlobila, ve škole jsem vyrušovala, nosila jsem poznámky. O čem jste v té době snila? Byly to normální dívčí sny. Dlouho jsem si hrála s panenkami. Poslední jsem dostala ve třinácti. Dnes děti často v patnácti začínají s pohlavním životem. Já si v té době šila na panenky. Byla jsem dlouho dětská. Chtěla jste být zpěvačkou? Spíš jsem si na ni hrála. Chodila jsem do kroužku na lidovou školu umění a do sboru. Hrála jsem si také na herečku, na baletku, na letušku. Dítě také hodně okouká od rodičů a naši měli civilní povolání. Táta celý život pracoval jako dělník, maminka je úřednice, momentálně vymáhá dluhy ve zdravotnictví. To jí ale opravdu nezávidím. Vy jste vystudovala historii a český jazyk na Univerzitě Palackého v Olomouci... Studovat jsem chtěla vždycky. Studentský život mi imponoval, prodloužené mládí jsem si vždycky přála. Z rodného Přerova jsem se překulila do Olomouce. Ta se mi moc líbí. Kdybych nedělala svou profesi, asi bych tam zůstala. Jste šťastná? Ano, teď jsem šťastná a spokojená. Leona Machálková (34) se narodila ve Zlíně, vyrůstala v Přerově. Vystudovala historii a češtinu na filozofické fakultě v Olomouci, žije v Praze. V posledních letech se umisťuje na předních místech různých anket. Zpívá v muzikálu Monte Cristo. Na podzim chystá turné, teď dává dohromady kapelu na klubové hraní. Vydala čtyři desky, z toho dvě autorské. Z posledního alba Blízká setkání se prosadil již singl Svět je plnej bláznů a Zbloudilá. Má ráda cestování a aktivní odpočinek - kolo, lyžování, plavání.