Byla to nádherná past nalíčená osudem: on, přitažlivý, charismatický muž na kraji skladatelské geniality, ona krásná blondýnka s rytmem v těle a hlasem od Boha. Dva mladí lidé v horkém a erotikou prosyceném nejmagičtějším městě světa - Rio de Janeiru. Pod zdejší obří sochou Krista se potkali Karel Svoboda s Helenou Vondráčkovou... Psal se rok 1967 a svět se urval z pout sexuálního to se smí a tohle už ne. Helena Vondráčková přijela do Ria na festival s písničkou Vzdálený hlas a doprovod jí dělal skladatel Svoboda. "Dej mi na Helenku pozor," nabádal ho její tehdejší přítel, textař Zdeněk Rytíř. A přestože se Svoboda v Riu strachoval, jestli mu je v Čechách věrná manželka Šiška, na Helenku dával přímo přebedlivý pozor. "Na ty dny v Riu s Helenkou Karel moc rád vzpomínal jako na jeden z mála povedených románků," říká skladatelův přítel a scenárista Radan Dolejš v knize Téma na román aneb Causa Karel a Vendula. Tato skandální kniha, jež právě dnes vychází, poodhaluje tajemství červeného notesu Karla Svobody. Ten si vybíral přítelkyně především z řad slavných žen. "Nehodí se jmenovat," říká k tomu v knize Vendula Svobodová, která dobře zná seznam skladatelových milenek: Zelenková, Patrasová, Rytířová... "Karel se mi svěřoval a já pochopila, že sedmdesátá léta byla doba, kdy se tak prostě žilo." Jenže Helena Vondráčková nebyla 'jednou z mnoha', které okusily Svobodovu náruč. Byl to přelud, byla to touha z horkých dnů v rytmu samby, na kterou Karel Svoboda nikdy nezapomněl...