Hádky, křik, policejní hlídka v jevanské vile Karla Svobody (+68). Ale také chvíle při snaze o početí syna Kubíka. Manželství Karla a Venduly (35) Svobodových bylo jako na houpačce. Kniha Téma na román, která se v příštích dnech objeví na pultech knihkupectví, necelý rok po Svobodově sebevraždě, popisuje soužití hudebního krále a jeho ženy. Prozrazuje mnohá tajemství. Vendula v ní například přiznává, že v návalu vzteku Svobodovi vyhrožovala smrtí! Přinášíme vám další citace z knihy, která vyvolá v české showbyznyse pořádnou bouřku! Karle, já tě zabiju! Manželské hádky, které musela pacifikovat policejní hlídka. To nebylo u Svobodů nic neobvyklého. Většinou měli stejnou příčinu. Hádky kvůli milenkám Karla Svobody. Podle knihy Téma na román buď Karel, nebo Vendula nevydrželi a zavolali na linku 158. V knize se doslova uvádí: "Moje žena mě ohrožuje na životě! Ihned přijeďte," oznamoval do telefonního sluchátka. Policisté přijeli. Když ale viděli bezbrannou blondýnu, jak se krčí na zemi, usoudili, že její manžel zřejmě zase až tak moc ohrožen na životě nebyl. Zasalutovali a bez jakéhokoliv zápisu zase odjeli. "Tím ale nechci říct, že já na Karla policii taky nezavolala. Zavolala. Když už jsem zoufalstvím nevěděla, co dělat. Když třeba chodil po domě se zbraní v ruce. Jen tak. Anebo když křičel, že se nemám o jeho milenky starat, protože stejně miluje jenom mě. My jsme na sebe navzájem občas policii prostě volali. To ale neznamená, že jsme se neměli rádi nebo že jsme se chtěli rozvést nebo se opustit. To ne, jen v ten moment to prostě nešlo jinak." "Pamatuju se, a nebylo to jen jednou, jak jsem seděla schoulená a ubrečená v kuchyni na zemi a křičela na Karla, že si podřežu žíly. Že to takhle s námi dál nejde, že tohle prostě už nevydržím." Karel to nebral vážně a klidně se na svou ženu v hysterickém rozpoložení díval třeba zvenčí oknem, smál se a pokřikoval: "Lidi, podívejte, moje žena je blázen!" "Zabiju tě, Karle. Nech už toho, prosím tě," vzlykala nešťastně Vendula, na kterou její muž v podobných chvílích párkrát zavolal i policii. Milenku přivedla sama... Jednu z milenek přivedla Vendula do vily v Jevanech sama. Podle knihy to dostala od Svobody téměř příkazem... Ačkoli něco takového Vendula ještě neznala, svého muže se snažila pochopit. "Byla jsem strašně mladá a s něčím podobným jsem zkušenosti neměla, ale moc jsem Karla milovala. Chtěla jsem mu vyhovět," říká Vendula. A tak hledala třetího člena do manželství. V tu dobu chodila pravidelně na manikúru. O nehty se jí starala dost pohledná žena, a tak Vendula zahájila námluvy. "Věděla jsem, co se Karlovi líbí, a snažila jsem se do něho vžít. Tahle ženská nebyla zase až tak nádherná, ale zároveň žádná hrůza. Především jsem si ale všimla, že má hezký zadek. Tedy, přesně takový, jaký by se Karlovi asi líbil. Zkusila jsem to a pozvala ji k nám domů." Karlovi padla manikérka okamžitě do oka, a tak spolu ve třech střídavě žili sedm let. Jezdili spolu na Karlovy pracovní cesty do zahraničí, trávili společné dovolené a manikérka dokonce manželům Svobodovým na Karlovo přání zpříjemňovala svojí přítomností život, když trávili už s nemocnou Klárkou vzácné chvilky v bytě ve Francii. Nakonec se tato 'skoromanželka ' vdala, má děti a s rodinou žije v zahraničí. Spokojeně... Jakub na poslední pokus Ty hezčí chvíle v manželství prožívala Vendula s Karlem, když se pokoušeli o početí syna Jakuba. Ovšem jen do chvíle, než se ukázalo, že u Venduly je problém... Byla to pro ní rána. Tolik chtěla zacelit ránu po smrti dcery Klárky, která zemřela na leukémii. Nakonec se to podařilo, ale... O tom už další citace z knihy: Vendula měla jedinou možnost, jak vyřešit problémy se svým početím: Nechat se uměle oplodnit. "Trápilo mě to. Moc jsem se bála, že tím jakoby potlačím Karlovu mužskou roli. Zmýlila jsem se v něm ale úplně." Karel chtěl s Vendulou potomka natolik, že okamžitě souhlasil a potřebné dokumenty, takzvaný informující souhlas k umělému oplodnění, podepsal. Bez jakéhokoli zaváhání. Vendula se svěřila do rukou asistenta Karla Řežábka, vedoucího Centra asistované reprodukce v porodnici U Apolináře. A s Karlem se dohodli na tom, že nebude muset podstupovat nepříjemnou proceduru odběru spermatu v nemocniční a neosobní komůrce, ale že "děti" ke zmrazení přiveze v odběrové lahvičce do nemocnice Vendula osobně z domova. Tam už měli Vendulina vajíčka, která jí v narkóze punkcí odebrali z vaječníku. "V laboratorních podmínkách se vajíčka oplodní spermií a embryo se potom okamžitě přenese do dělohy," vysvětluje porodník Svobodových dětí, docent Calda. Takové zákroky Vendula podstoupila celkem tři. Pak čekali. První pokus nevyšel. K dispozici byla naštěstí další zmražená embrya. To poslední se po víc než dvou letech snažení a doufání uchytilo. Jakub Svoboda měl připravenou cestu k tomu, aby za devět měsíců pozdravil svět. Kdyby zbylo ještě jedno jediné zmrazené embryo, Vendula by měla i po smrti Karla Svobody šanci přivést na svět dalšího skladatelova potomka. Zákon to v České republice ale bez souhlasu otce zakazuje. "Hned mě napadlo, že kdyby to ještě bylo možné, udělám to okamžitě. Jakoubek byl ale z poslední várky, tak o ničem podobném nemohu ani přemýšlet."