Vendula Svobodová (35) má před sebou první Vánoce bez Karla Svobody (+68). V duši bude mít smutek, na tváři úsměv. "Vánoce musí být šťastné a veselé. Jinak to kvůli Kubíkovi ani nejde," plánuje. Pár dní před svátky už má jasno, jak a s kým je prožije. A co si opravdu přeje. "Hmotné věci pro mě moc neznamenají. Mám teď jen jedno jediné přání - chci se znovu zamilovat!" Vendulo, po 13 letech budete na Štědrý den bez Karla. Troufáte si? "Musím být v pohodě. Už kvůli Kubovi. Moc dobře si uvědomuji, že letos jsem se mu nevěnovala tak, jak bych měla a chtěla. Řešila jsem většinou svoje problémy, byla pod obrovským tlakem. Teď - a nejen o Vánocích - mu to chci vrátit. Kubík za nic nemůže a nechci, aby viděl mámu brečet pod stromkem." Jak to zajistíte? Obklopím se lidmi. Bude s námi především moje máma, přijdou také moje květinářky Martina se Simonou se svými rodinami. Jsme přátelé, třeba Simonin syn se ke mně před časem nastěhoval. Prosím? Na zahradě mám kromě vily ještě malý domeček 3+1, tak jsem ho Pepovi a jeho přítelkyni Zuzance nabídla. Vždyť mě Simona s Kubíkem trpěla v bytě tolik měsíců... Zuzka je dcera říčanské starostky, která mně tem dům pomohla sehnat. Takže starostka s manželem bude u nás štědrovečerně večeřet také. Když to počítám, sejde se nás asi patnáct." Máte tak velký stůl? Nedávno jste v domě neměla ani kam položit kafe... "Dva stoly jsem si už půjčila, třetí ještě někde seženu. Srazíme je dohromady a koupím na ně velký ubrus.. Do haly se vejde stolů několik, pozvu klidně pocestné." Kdo bude vařit? "Výhradně já. A budu to mít těžký. Simona chce lososa, tak jí ho upeču na fenyklu. Ona chce vždycky samý extrabuřty. No a máma zase nejí ryby, tak budu smažit řízky. Jinak klasika: polévka, kapr, salát." Pomůže vám alespoň někdo s nákupem, když pořád chodíte o berlích? "Nechci pomáhat! Udělám prostě Vánoce na klíč. Všechno si ráda sama nakoupím, nesnáším, když mi někdo do mých plánů zasahuje. Máma ale určitě doveze kapra v aspiku, který rok co rok dělala kvůli Karlovi. A co strom? Určitě to bude jedle. Nesmím zapomenout koupit stojánek. Vánoční kouličky mám z Jevan, ty mně Petr zabalil. Jsou takový zlatý, kupovali jsme je ještě s Karlem. Strojit bude Kubík? Ani náhodou. Já. Líbí se mi u dětí ta tajemná hra na Ježíška. Když jsem byla malá, rodiče mě vždycky zavřeli někam s babičkou a sami strojili, abych byla překvapená. Když jsem byla starší, šla jsem s tátou na jedno vánoční pivo a potom jsem strojila s ním. Takže Kubu někam zavřu nebo ho pošlu na procházku s babičkou. Co mu pod ten stromeček přichystáte? "Koupím mu velkou dřevěnou krabici s obrovskejma kostkama, on strašně rád staví. Potom nějaký pohádky, miluje Mickey Mouse a Jen počkej zajíci. No a potom musím vymyslet něco tvořivého, čím by se mohl rozvíjet. Hlídám se, abych ho dárky moc nerozmazlovala. Když toho mají děti moc, stejně si s tím nehrajou. Kuba třeba nejvíc miluje vařečky. Když jsem u sporáku, stojí u mne na židli a do všeho mi sype majoránku. Přízeň dítěte si nezískáte kupováním, ale když se s ním díváte na pohádky nebo si k němu vlezete do stanu, nanosíte si tam jídlo a povídáte si." Šmejdí už Kuba po domě a hledá dárky? "Myslím, že ještě ne. Ale jestli je po mně, možná už za rok se to změní. Já byla takový prohledavač. Naštěstí jsem občas něco neobjevila a pak byla překvapená. Ráda na to vzpomínám. Na co ještě? "Jak jsem si s rodiči poprvé směla ťuknout činzánem s citronem nebo jak jsme pekly s babičkou. Dělala minimálně 13 druhů cukroví a uměla nejlepší vánočky na světě! Ty jako jediné dodnes nezvládnu... Jinak jí vděčím za to, že vážně bezvadně vařím. Karel vždycky říkal: Vendulo, na všechno se vykašli a otevři si hospodu." Jaké byly Vánoce, když jste si vzala Karla? "Štědrý den jsem trávila s Karlem, jeho synem a mým malým dítětem. Byli jsme čtyři, ale protože Kája miloval smaženého kapra i za studena, dělala jsem nesčetně porcí navíc. A bramborový salát? Ten jsem musela dělat v prádelním hrnci! Karel na něj chodil už od časného rána...Na první svátek vánoční jsme potom jezdili na oběd k mým rodičům do Černošic. Na máminu kachnu." Je pravda, že jste si chytali kapry v jevanském rybníce za domem? "Já chytala. Načerno, ale nedokázala jsem je zabít. Tak jsem šla za Karlem, ať je klepne. Jenže když se o to pokusil, kapr vydal takový divný zvuk a my jsme měli morální problém. Takže jsme ho zabili, usmažili a nesnědli." Dokážete mluvit o Vánocích, které jste trávili s Klárkou v motolské nemocnici? "Snažili jsme se s Karlem nějakým způsobem pro malou vytvořit domácí prostředí. Dostala třeba lyže, se kterýma potom chodila po chodbě a kapačka 'vlála' za ní." Když Klárka umřela, musel být pro vás oba prosinec dost otřesný... To byl. Utíkali jsme mimo republiku. Čtyřikrát jsme takhle s Karlem odjeli před Vánocemi a vrátili se až po Silvestru. Nikdy nezapomenu, jak jsme jednou trávili sami Vánoce na Maledivách. V restauraci jsme si dali čtyřiadvacátého takové slavnostnější menu a potom drink na pláži. Drželi jsme se za ruce a po kotníky ve vodě jsme se procházeli. Kraj moře lemoval světélkující plankton, celé moře bylo osvícené měsícem a nám bylo tak dobře, že jsme ani nemluvili. A ono je to často to nejvíc, co si člověk může vůbec přát." Když jste se na vánoční Maledivy vydali podruhé, přišly tsunami. "To už jsem čekala Kubíčka. Byli tam s námi i Gottovi, Davidovi, Štědří a já Kájovi denně nosila snídani do postele. To byly ještě fajn časy. Michal David z Prahy přivezl hořčici a skutečně pro nás všechny udělal pravej českej nefalšovanej bramborovej salát. Ten potom přinesl do hospody a každý z nás si k němu objednal rybu podle libosti. Kdyby pak nepřišla ta smrtící vlna, neměla by tato vzpomínka chybu." Poslední dvoje Vánoce jste už ale strojili strom zase v Jeanech... "S Kubíkem! Ty předloňské byly moc fajn, Karel byl takový radostný. Na ty loňské už nerada vzpomínám. Karel byl už hodně smutnej. Uprostřed večeře odešel do zimní zahrady a s někým pořád telefonoval. Už to byl prostě někdo jiný. Druhý den jsme jeli jako obvykle k rodičům na kachnu a večer pozvali pár přátel. Pouštěli jsme Karlovy písničky a přátelé se ho snažili naladit. Říkali mu: Tý jo, tak tohle si napsal taky ty, jo? A Kája všem říkal: Nepouštějte to. Byl bez nálady. My pili červené víno z Gottlandu, Karel si dal panáka whisky, zapálil si doutník a nejednou zmizel do ložnice. Šel spát." Jak jste tu situaci řešila? "Pozvala jsem do Jevan Petra. Přijel s přítelkyní dva dny před Silvestrem. Snažila jsem se vytvořit rodinnou pohodu, sedět u oválného stolu, Karel to už ale nějak nevnímal. Ty poslední Vánoce nikomu nedal ani dárek. Omluvil se, že neměl sílu jít mezi lidi. Ani Kubíkovi nic nekoupil." Vendulo, a co vám obvykle dával Karel? "Dárky to byly vždycky krásný. Byl zatížený na hodinky, mám jich snad 20. A ty, které zrovna nenosím, mám pečlivě schovaný a občas se na ně dívám." Byl velký problém vymyslet pro Karla dárek? Byl. Všechno měl a bylo složité vymyslet něco, co by mu udělalo radost. Loni jsem mu pořídila lux na dálkový ovládání. Hrozně moc ho chtěl, líbilo se mu, že je to takový bobek a luxuje sám. Karel byl ale vždycky komický, když něco podobného dostal. Studoval návod, ale nakonec řekl, že ho s tím někdo musí naučit zacházet krok po kroku. Moc mě ale mrzí, že jsem Karlovi nestačila dát dárek, co jsem už delší dobu plánovala. A to? Hvězdu na nebi, která by nesla jeho jméno. V Anglii existuje registr hvězd, který si můžete koupit. Letos mu tu hvězdu na nebi ale k Vánocům dám. Bude se jmenovat Karel Svoboda - hudební skladatel. A protože on je někde tam nahoře, bude tam mít teď i svoji zářící hvězdu.

Popřeje jen někomu Ani rok po tragické sebevraždě, ani v čase vánočním, nezavládne mezi pozůstalými po Karlu Svobodovi láskyplná atmosféra. "Hezké svátky vánoční určitě popřeju Karlově dceři Janě, vycházíme spolu dobře a voláme si. A potom samozřejmě Karlový sestře Jitce. Je moc hodná. Chce dát Jakoubkovi klavír, na kterém se učil hrát Karel. To jsou věci, které mají pro mě cenu," odpovídá Vendula. O Petrovi, synovi hudebního skladatele, nepadne ani slovo...