Chrobáčik a miláčik. Tak říká do telefonu slovenská modelka a magistra práv Andrea Verešová (27) manželovi Danu Volopichovi (42). Pohledná modelka s kočičíma očima chystá zdravé občerstvení, pouští relaxační hudbu a podotýká: My Slovenky jsme nenapravitelně pohostinné. Přijde člověk z médií, povídám si s ním, připravím pohoštění, a on pak napíše něco hrozného. Manžel mi říká: Andreo, ty jsi tak naivní... Z automatické houpačky vše zvídavě pozoruje čtyřměsíční Vanessa Volopichová. V dnešní době a při vaší profesi... nejste na dítě mladá? "Tohle byl nejideálnější čas. Těhotenství bylo tím pravým impulzem, abych konečně zasedla ke studiu a dokončila práva. Předtím přicházely lukrativní nabídky, moderovala jsem, lítala do zahraničí, fotila. Těhotenství byl impulz, kdy člověk přehodnotí priority a řekne si, tak hop." To téměř zní, jako byste miminko neplánovala. "My jsme si ho přáli dlouho, ale konkrétně jsme to neplánovali. Dá se říci, že to byl takový dárek osudu." Choval se manžel u porodu statečně? "Byl statečný, dokonce přestřihl pupeční šňůru. Je pravda, že když mu porodník řekl: Tak pojď, teď jdeš na to!, chvilku se zdráhal, že prý ne. Ale zvládl to." Pomáhal vám i při studiu - vzhledem k tomu, že je právník? "Právo vám nikdo do hlavy nenaleje. Ale praktické věci je dobré zkonzultovat. Manžel zaujal spíše pozici zkoušejícího a učitele než kamaráda. To mi trošku vadilo (směje se), dokonce jsme se jednou chytli. To bylo takové milé škádlení." Teoreticky vám mohla pomáhat při studiu i vaše známá tvář. "Neřekla bych, že fakt, že je někdo známý a populární, v tomto oboru pomáhá. Naopak." Žádná protekce? "Spíše jsem se setkala s předsudky a musela je stále vyvracet. Že nějaká modelka nemusí mít v hlavě jenom seno. Většina lidí si myslí, že modelka nemůže být chytrá. Musíte je přesvědčovat, že se dokážete něco naučit a že ten modeling děláte jen proto, že to byla přízeň osudu, díky které se mi podařilo něco vydělat a stát se nezávislou. Právo je pro mě důležitější než celý modeling." Co říkali na modeling vaši rodiče? "Pro rodinu nikdy modeling nebyl přijatelná profese. Mlčky, nuceně to tolerovali. Tiše to pozorovali a doufali." Nebyli na vás pyšní? "Ne, ne, naopak. Řekla jsem: Jé, mami, já jsem dostala superkampaň, letím fotit do Hamburku. Ticho v telefonu. První, co pak máma řekla, bylo: Jo? A už máš udělané zkoušky? Už máš udělané klauzurní práce? (směje se) A stejně tak táta. On je profesor na univerzitě, je to teda ještě k tomu matfyz (směje se), něco, co jde absolutně mimo mě. Kdykoli přijede, mluví se o logaritmech a jednotkové soustavě." S manželem jste se seznámili nějakou úplnou náhodou, že? "Nic v životě asi není náhoda, je to spíše osud. Trochu jsme se už znali, a pak jsem ho jednou potkala na parkovišti. On věděl, že jsem měla vážnou autonehodu..." Krunýř? "Ano, přesně tak. Díky tomu krunýři mě i poznal. Tak mě oslovil na parkovišti. Slovo dalo slovo, řekl, že by mi rád pomohl v nějakých právnických věcech..." Zkrátka si začal. "Možná tak trochu jo. Kdoví. Začali jsme se vídat na bázi pracovního vztahu, vzniklo kamarádství. Zjistili jsme, že nás to spolu baví, že si chybíme, když spolu nejsme. No a jsme spolu." Kdy jste si řekla: Toho si vezmu? "Těžko říci. Asi to byl dlouhodobý proces. Člověk už nemá těch sedmnáct, už nepřemýšlí zbrkle, zvažuje, jestli je ten partner hodný. Možná ve Špindlerově Mlýně, tam jsme poprvé zjistili, že nás to fakt baví. A když jsem zjistila, že je Daniel rozvedený, dokázala jsem si život s ním představit. Se ženatým mužem bych nemohla být. On řekl: Mě s tebou baví svět. To mi znělo nádherně." V březnu byla svatba, následovalo hektické období. Změnil se nějak váš vztah? "Teprve teď, když mám rodinu, chápu, že jsou důležité i jiné věci, než jen že chlap dobře vypadá a že se s ním cítíte dobře v posteli. Musím to zaklepat, jsem spokojená. Děkuju bohu za to, že se mi splnilo všechno, co jsem si přála. Kromě svatby jsem stihla dozařídit byt, dodělat školu, odpromovat a porodit." (směje se) Chválí vás za to manžel? "On si mě hýčká, je na mě hodný, nezanedbává mě, chválabohu. I když práce má dost. Voláme si několikrát za den. Ráno se někdy malé hodinku dvě věnuje, abych si mohla pospat. Občas mi ráno udělá omeletu. Kromě omelet neumí nic, ale snídani je schopen si udělat sám." Jak se vy sama cítíte u sporáku? "Manžel říkal, že líp vařím, než lyžuju. A protože on je velký závodní lyžař, bývalý, směje se mi: To tvoje lyžování, no nic moc, ale naštěstí líp vaříš." (směje se) Chystáte velký návrat na přehlídková mola? "Jsem tváří podzimní kolekce Natali Ruden a zúčastňuji se charitativních přehlídek Terezy Maxové, ale jinak si chci užívat mateřství. Protože to tak strašně utíká! Momentálně se všechno točí kolem malé. Společenská příliš není, jenom na ni někdo blýskne fotoaparátem, začne plakat." A přitom vy se tak ráda fotíte... "Nedá se říci, že bych se ráda fotila. V práci to člověk bere jako samozřejmost. V soukromí nesnáším, když se musím fotit. To se normálně stydím. V práci se odosobním, beru to, jako by fotili můj stín, a ne mě (směje se). Tam to nevadí. Jako bych předávala sebe někomu jinému. Jako by se nefotila Andrea Verešová, cítím se spíš jako ramínko na šaty. A proto není modeling práce, která by mě naplňovala." Když vás tedy fotí strejda u vánočního stromečku, jste nervózní. "Ano, najednou nevím, jak se postavit, jakou polohu zaujmout, jak se tvářit (směje se). Cítím se nejistě. To raději fotím druhé. Baví mě fotit i různé malé předměty, krásné motýly, západ slunce, takové ty kýčovité věci, ale krásné." Jak snáší manžel vaši popularitu? "Ví, koho si bral. Ví, že se s tím musí smířit. I když já se snažím nenechat média, aby nám ovlivňovala život. Najít zlatou střední cestu, aby byla i koza celá, i vlk sytý (směje se). Manžel je tolerantní, pokud to neohrozí naše zájmy či zdraví malé. I když veřejné focení nemusí. Toho se straní, říká: To je tvoje profese, tak si to dělej sama. Když se musí někde fotit, je to z donucení." Je smutný? "Smutný ne, ale nesvůj. Není ve své kůži. Říká: Já, seriózní právník, tady musím dělat šaška. Samozřejmě jako chlapovi mu to po vůli není, ale chválabohu, dokáže to pochopit." A vás když se lidé ptají na Jágra, jak to snášíte? "Nevadí mi to. V kontaktu už nejsme. Každý máme svůj život."
Andrea Verešová Narodila se v červnu 1980 ve slovenské Žilině. Matka i teta jsou právničky, otec profesor na "matfyzu". Už v patnácti vyhrála Miss středních škol, následovaly Miss Žilina, Elite Model Look a Miss Slovensko. Vedle toho se dva roky v Paříži věnovala modelingu a dálkově studovala belgické lyceum. Dlouhá léta chodila s Jaromírem Jágrem, letos se vdala za Daniela Volopicha, dokončila studium práv a porodila Vanessu.
