V devatenácti se nechala fotografovat pro časopis Playboy. Otec s ní pak dlouho nemluvil. "Teď už si zvykl," usmála se fotomodelka Jana Štefánková (27), která sice navštěvovala školu manekýnek, ale za modelku se nepovažuje. "Chtěla bych, aby mě lidé vnímali spíš jako moderátorku. Hodně jsem na sobě zapracovala a moderuji hlavně v němčině a angličtině. Umím ještě kreolsky a studuji francouzštinu," dodala bývalá moderátorka televizního pořadu Peříčko. Ta kreolština se vám opravdu vyplatí! V Evropě vůbec a také na Mauriciu mají jiné nářečí než na Seychelách nebo karibských ostrovech, kde se mluví kreolsky. Ale když už jsem žila na Seychelách, byla by škoda nenaučit se jazyk domorodců. To jste docela jazykový talent! Nijak zvlášť, spíš jsem docela líná. Jen jsem měla to štěstí, že jsem dlouho žila v cizině. Školy jsou sice fajn, ale v praxi se mluví jinak. Přímý pobyt v zemi je účinnější. Dá se u nás jazyky uživit? Ale ano, práce je dost. Dva roky jste moderovala televizní pořad Peříčko... Mně se to období velice líbilo, ale myslím si, že jsem odešla v pravý čas. Co tím myslíte? Nechtěla jsem, aby si mě lidé zaškatulkovali jako moderátorku erotických pořadů. Už byste se do televize nevrátila? Ale ano, ale do něčeho jiného. Líbí se mi například publicistika - reportáže ze zahraničí. Líbí se mi třeba Objektiv v České televizi. Vracíte se někdy do rodného místa? Narodila jsem se v Havlíčkově Brodě, ale žila jsem v nedaleké Zbožici, což je vesnička s dvaceti domy. Je to konec světa. Když tam někdy přijedu, říkám si - to snad ani není možné! Rodiče tam zůstali? Žije tam tatínek, maminka před osmi lety tragicky zemřela. Taťka se snažil obdělávat pole, která nám vrátili v restituci. Po deseti letech tvrdé práce to vzdal. Pochopil, že jeho úsilí nikam nevede. Hospodářství bylo po komunistech strašně zničené a soukromé zemědělce nikdo nepodporuje. Na koho jste v životě nejvíc dala? Na maminku. Byla z města a k taťkovi na vesnici se přistěhovala. Vedla nás ale k tomu, abychom se sestrou Věrou na vsi moc nezůstávaly. Mamka milovala hezké věci, oblečení, boty na podpadcích. Ty u nás moc neužila. Pamatuji se, jak měla nazouváky, přeběhla v nich zahradu a cestu k autobusu. Pak se přezula a do města vykročila už jako dáma v lodičkách. Vychovávala nás k tomu, abychom nebyly závislé na partnerovi a dovedly se o sebe postarat samy. Nechtěla, abyste žila na vesnici, ale asi nemyslela, že by to měly být Seychely. Tam jsem se dostala se svým přítelem Ernstem Pindurem. Je honorárním konzulem Seychelské republiky. Žila jsem tam pět let a v roce 1999 jsem natrvalo přijela domů. To když jsme se s přítelem rozešli. Nelitujete někdy? Pořád se vracím, trávím tam tři měsíce v roce. Prožila jsem tam pětinu svého života, Seychely považuji za svůj druhý domov. Ale na tak malém místě musíte být hodně šťastná a hodně zamilovaná. Když to přestane a vztah neklape, je vám tam těsno. Už dva roky žijete v Praze. Kam vyrazíte teď? Nikam. Zůstanu v Praze, mám ji ráda. Docela uvažuji o rodině, ale nemusí to být hned. Jana Štefánková se narodila v Havlíčkově Brodě, ve znamení Blíženců, měří 175 cm, váží 60 kg. Vystudovala havlíčkobrodské gymnázium. Po maturitě se nedostala na pedagogickou fakultu, a tak odjela do Brna na jazykovou školu. Živí se moderováním hlavně pro zahraniční firmy. Už tři roky má přítele René Taubera, bývalého tenistu. Na jeho žádost však o něm vůbec nemluví.