Televizní pořad Manéž a Bolek Polívka (58). Co dodat... Mohli jsme ho pozorovat při práci. Brno, minulý víkend. Kulisy ve sportovní hale. Klaun. Démon. Pán na place, pán ve skromném zákulisí, kde má z překližky postavenou malou šatnu se stolkem, židlí a zrcadlem. Místo dveří závěs. Před natáčením bývá nervózní. "Mistře, prý jste přestal kouřit, můžeme si zapálit?" zkusíme hodit řeč. "Ano, ano, a foukejte to na mě, to mi pomáhá," povídá svým nenapodobitelným způsobem a nakloní se co nejblíže. Čtyřicátá Manéž, dvacetiletý, nejdéle stále vysílaný pořad České televize, může začít. Vysoký, hubený, v obleku, klaunský nos v pohotovosti na gumičce pod krkem. Maskérka ho upravuje jen pár vteřin. "Vaše kolegyně na Slovensku mi řekla, že mám dobre štruktúrovanú pleť," říká jí Bolek a přejede si rukou pleš. Vyrobili mu ji před šesti týdny kvůli filmování, a jelikož to byl proces náročný nejen finančně, musí masku přetrpět. Nebyl by to on, kdyby zdánlivě chybějících vlasů nevyužil večer před diváky větami typu: "Dneska vás budu oslňovat" či "Vlasy mi opadaly, vždyť je podzim". První Manéž natočil téměř na den přesně před dvaceti lety. "Bolek je pořád stejný, já bych poznal, kdyby se něco změnilo, možná jsme jen trochu zestárli," směje se Barin, Bolkův holohlavý herecký asistent před kamerou, původně osvětlovač v Divadle Na provázku, kde se před pětatřiceti lety seznámili. Manéže absolvoval všechny, jeho pověstný parťák zvaný Fretti vynechal jedinou, když musel dát přednost pracovním povinnostem v loutkovém divadle. Topolánek si ušpinil košili Bolek Polívka krouží kolem dýmu z našich cigaret a soustředí se, za pár vteřin vyrazí na plac umělého cirkusového šapitó, ze kterého sleze až skoro po dvou hodinách. Ještě za oponou upozorňuje Frettiho, aby dal pozor na skupinku dětí. "Děcka udržujte v klidu," radí zkušený pětinásobný otec, který se vždy chlubil, že každému ze svých potomků dopřál luxus jedné matky. Ovšem do doby, než podruhé porodila jeho současná přítelkyně, která je s ním potřetí v jiném stavu. "Já jim vysvětlím, kdo to byl Herodes," ujímá se role opatrovníka Fretti. Úloha prcků je popřát před kamerami mistrovi k výročí Manéže. Takže je tady malý Číňan, drobná černoška přinášející pozdrav od Nelsona Mandely, kluk vydávaný za syna generálního ředitele televize, jehož únos a mučení Bolek předstírá, aby zvrátil vyznění vymyšleného otcova blahopřejného telegramu, začínajícího slovy: "Manéž. Stop." Samozřejmě nemůže chybět mladinký Valach v kroji, údajný syn premiéra Topolánka. Ten jediný později způsobí v zákulisí drobnou potíž, když se ušpiní od kečupu a za jevištěm se tak rozlehne pokyn: "Všechny děti jsou v pořádku, jenom Topolánkovi musíme na zítřek vyprat košili." Manéž se točí třikrát za sebou ve dvou dnech. Klub starých otců "Ať mě baví ostatní. Mám dost přátel, kteří jsou komičtí," dělá si dál legraci ze svého pořadu Bolek. Výročními kamarády jsou Marián Labuda, Karel Šíp, Jiří Pecha a Lucie Bílá. Prvně jmenovaný se zákulisím prochází v pruhovaném oděvu připomínajícím předchůdce plavek, zkrátka kraťasy a tričko v jednom kusu. Bříško nosí pořád hrdě, stejně jako ve filmu Vesničko má středisková. Potápěčské ploutve si raději nechá připnout až těsně před výstupem. "Nepřipadá vám, že si z vás Bolek dělá legraci?" Otázka ho nepřekvapí. "Je vyznamenáním, když si z vás dělá srandu někdo takový, jako je on. Když mu stojíte za to." Jeho opakovaná návštěva Manéže je výsledkem natáčení filmu, při kterém spolu strávili strašně času. "Něco vyprávím a on z toho vymyslí scénku. Má neskutečnou fantazii. Řeknete třeba hřebík a Bolek kolem toho vytvoří strhující děj, klidně komedii nebo detektivku. Buď to skončí vraždou, nebo smíchem." Karel Šíp působí vážně, jak už to u bavičů bývá. Přechází sem tam a říká, že se s Bolkem sblížili před třemi lety, kdy chtěl klaun a mnohonásobný tatínek založit klub starých otců a udělat z Karla prominentního člena. Oběma se tehdy narodili synové. Nezastínila ho ani hadí žena Lucie Bílá se zhrozí, když sochu koně, kterého věnovala Polívkovi před kamerami k výročí pořadu, považujeme za rekvizitu. Moc jí to sluší, a tak je nám příjemné, když nás bere za klopy a lomcuje s námi s vysvětlením, že ten kůň je dílem její kamarádky výtvarnice Vladěny Tesařové, a žádná rekvizita, a že ho koupila osobně a nebyl nejlevnější. "Bejt komik není žádná legrace, on si prý do svých pořadů zve hlavně kamarády, tak mě nesmírně těší, že jsem tady," praví zpěvačka na dotaz, co se jí vybaví, když na ni někdo vybafne jméno Bolek Polívka. Pak se směje u monitoru, jenž do zákulisí přenáší děj na jevišti. Jako slušně vychovaná dívka se předtím nezapomene zeptat další divačky, šatnářky, jestli jí nepřekáží ve výhledu. Zaujatými pozorujícími jsou Marián Labuda a malá černoška z Brna Badjala spolu s dalšími dětmi. Ty nejvíc rozesměje, když Šíp předvádějící na scéně Ramba řekne na Bolkovu adresu: "Neser!" Všichni jsou soustředění a hltají vtipy klauna a jeho hostů, takže další účinkující až z Finska, hadí žena, se kousek od nich rozcvičuje bez povšimnutí. A to si bez potíží ve svůdném oděvu dá nohu za hlavu.
Mezi hosty vede Pecha Vypadá to jako improvizace, ale Bolek Polívka se s hosty schází pár dní předem, aby scénky a gagy probrali. Momentálním nápadům se samozřejmě meze nekladou, záleží na smíchu diváků, což je barometr, který je zde zákonem. Stejně tak jako hosté z řad artistů a pouličních umělců, které zná hlavní protagonista z nejrůznějších festivalů po celém světě. Vždyť začínal v cirkusovém stanu. "Je to jeho parketa, scénář si dělá sám," říká Miloš Zapletal. Před dvaceti lety Bolkovi nabídl, jestli nechce mít svůj autorský televizní pořad. Lákavá byla představa, pozvat si hosty dle svého gusta. Dodnes se jich během 40 natáčení vystřídalo přes tři sta. Nejčastěji jeho kamarád Jiří Pecha (patnáctkrát), ale také živý pštros, jaguár či bývalý ministr vnitra Jan Ruml.
