Ladislav Štaidl (62) bojuje s Ivetou Bartošovou (41) o syna Artura (11). Situace se pro bývalého partnera zpěvačky a hudebníka stala zcela neúnosnou. Proto Štaidl prolomil brány svého mlčení a Blesku poskytl exkluzivní rozhovor. "Za poslední léta střídala Iveta jednoho partnera za druhým," řekl Štaidl v první části rozhovoru, kterou Blesk otiskl včera. Popsal v ní i svoje snahy o to, aby se mohl o Artura více starat. Dnes Blesk přináší pokračování rozhovoru. Láďo, chcete Artura pod svá křídla, cítíte se na to vychovávat teď dítě? "I kdyby mi nebylo dvaašedesát, ale pětasedmdesát, cítil bych povinnost, že nemůžu nechat svého syna matce, která se neumí postarat sama o sebe a která se sama a jenom svým přičiněním dostala do situace, kterou musí řešit psychiatři. Nemůžu svého syna nadále nechat osobě, delegující mateřské povinnosti (pro mne) cizím osobám a chůvě, která navždy ztratila moji důvěru. Ona se mi totiž čestným slovem před více než rokem zavázala, po Ivetině excesu s panem Podhůrským, co skončil podřezanýma rukama a hospitalizací, že mě bude ihned informovat o jakémkoliv nebezpečí, které by Arturovi ze strany jeho matky hrozilo. Ona tak ale neučinila proto, že bych péči o Artura převzal a ona by přišla o práci i publicitu, která z jejího chůvovství vyplývá." Arturův talent zabíjí Iveta Ladislav Štaidl pokračuje ve své intimní zpovědi Ladislav Štaidl (62) poskytl Blesku první a definitivně poslední zpověď, ve které odkrývá ty nejintimnější stránky svého soužití s Ivetou Bartošovou (41) a společným synem Arturem (11). Bývalého bosse českého showbyznysu k ojedinělému rozhovoru vedla pouze a jedině obrovská starost o Arturův osud. O osud syna, který podle jeho slov poslední dobou ovládá chůva Golda. Láďo, jak dlouho znáte chůvu Goldu? A jak jste k ní s Ivetou vůbec kdysi přišli? "Člověka vzpřímeného z patnáctileté Goldy Dražanové, která má jenom základní vzdělání, udělala paradoxně moje máma, která se jí ujala, když přišla z Rychnova nad Kněžnou do Prahy. Naučila ji chování a jednání s lidmi a dávala jí peníze za to, že jí pomáhala s domácností. Později se Golda vypracovala na sekretářku v jedné mé firmě a věřte, že se neměla špatně, ale ani já nemohu říct, že by celých deset let nebyla pracovitá. Když ale propukla Ivetina aféra s otcovrahem Třískou, zachovala se tak, že jim poskytla útočiště ve svém bytě v Ježkově ulici, což mi zatajila. Tehdy jsem začal tušit, že s loajalitou se u této osoby počítat nedá, a tak se mých osobních věcí ujala moje partnerka Michaela Novotná. Goldě jsem vyplatil stotisícové odstupné a rozešli jsme se. Ona pochopitelně od té doby nemůže Michaele přijít na jméno, protože ji připravila o zaměstnání, i když to v zápětí znovu dostala od Ivety jako Arturova chůva. Svou práci tam odváděla tak mistrovsky, že je Artur na ní více závislý než na mámě, a prohlédnete-li si výpisy z jeho mobilu, který u nás zapomněl, najdete v něm nejenom hezký hanbatý holky, co si stahuje z internetu, ale velmi časté hovory s Goldou, vedené nejčastěji mezi čtvrtou a šestou hodinou ranní. Vám se zdá normální, aby měl jedenáctiletý kluk chůvu, se kterou si telefonuje, když okolní svět ještě tvrdě spí?" Nezdá. Musíte to špatně snášet. Stejně jako fakt, že Golda mluví za Ivetu, vás osočuje z nepravd a prakticky o Arturovi rozhoduje... "To není nic překvapivého, za Ivetu totiž vždycky někdo mluvil. I já jsem za ní mluvil, ale jenom ve věcech obchodních a uměleckých. V mém případě udělala Iveta nakonec vzpouru a s naším ročním synem ode mne prchla, aby konečně mohla rozhodovat sama za sebe. Jak to dopadlo, víte vy nejlépe. Po mně nastoupila celá plejáda Třísků, Podhůrských, Kaolků, pseudomanažerů a chův, co za ní opět jednají a mluví. A podobně bude jednoho dne ovládat svoji mámu i Artur, pokud nebude právě v tomto věku podchycen a řádně vychován. Ne však Goldou, Ivetou nebo předsedkyní jejího fanklubu Petrou Pavelkovou, ale seriózním mužským - nejlépe pak tátou." Prý Ivetu cíleně ničíte... A snažíte se, aby zkolabovala... Je to tak? "To je směšné tvrzení, kterému jenom málokdo uvěří. Iveta mě přestala zajímat před osmi lety, kdy jsem emocionálně zcela vyhasl a jenom jsem tajně doufal, že matka mého syna, tahle neklidná sopka, zase znovu nevybuchne a neudělá nějaký malér... Nic by se přeci bývalo nestalo, kdyby mi Artura po opušťáku vrátila, protože já bych svůj slib dodržel a ihned po vyléčení bych jí ho vrátil. Říká-li tedy někdo, že kvůli mně zkolabovala a musela léčbu přerušit, pak to jsou prachobyčejné výmluvy všech alkoholiků a narkomanů, kteří svou recidivu nebo zběhnutí z léčby svádí na cokoliv a kohokoliv. Iveta by měla konečně přestat lidstvo dojímat a přesvědčovat o tom, jak jí všichni ubližují, ačkoliv ona je ta bezelstná a čistá princeznička, a měla by se začít chovat jako dospělá dvaačtyřicetiletá ženská, která má odpovědnost za budoucnost svého jediného dítěte." Jaká je podle vás Iveta matka? Myslíte si, že Artura vede správně? "Všechny ženy s mimořádnými uměleckými ambicemi, nota bene s dědičnými dispozicemi ke konzumaci návykových látek, dobré matky nejsou, i když si to o sobě myslí a v médiích to tvrdí. Iveta Artura nevede k ničemu, snad kromě k nenávisti vůči mně a mé přítelkyni. Jeho přízeň si kupuje shovívavostí a tolerantností, která způsobuje třeba to, že má ve škole 280 omluvených hodin za rok! Všechny kroužky a sporty, co jsou v Uhříněvsi k dispozici, už Artur vyzkoušel, nic ale nedělal důsledně, protože ho k tomu nikdo nevedl. V životě mu totiž chybí pevný řád a pevná ruka, po kterém podvědomě každé dítě touží. Když jsem mu koupil do Prahy piano a najal profesionální učitelku, Iveta za pár měsíců rozhodla, že ve výuce bude Artík pokračovat v Uhříněvsi, a to systémem, o kterém jsem ještě nikdy neslyšel: jedna hodina - jeden klavír - tři žáci a jeden učitel! Výsledek je dnes takový, že etudy, co už hrál oběma rukama, vystřídalo klofání jedním prstem, které odpovídá výkonu dítěte z pomocné školy. Škoda, protože pokud má Artur na něco talent, pak je to na hudbu a jazyky..." Závěr rozhovoru čtěte v Nedělním Blesku