Český showbyznys v těchto dnech ovládly emoce Ivety Bartošové (41) a Ladislava Štaidla (62). Bývalí partneři svádí boj o syna Artura (11). Štaidl podal návrh na předběžné opatření a usiluje, aby mu byl syn svěřen do trvalé péče. Iveta o Artura nechce přijít a nechává se bránit chůvou Goldou. Štaidl nechtěl své soukromí přetřásat na veřejnosti a až doposud mlčel. Situace se ale stala neúnosnou a hudebník a bývalý boss českého showbyznysu se konečně ozval. Blesku poskytl nejen exkluzivní rozhovor, který je tou nejniternější Štaidlovou zpovědí o vztahu k synovi a Ivetě. Ale také pro dokreslení celé situace dopis, který psal zpěvačce do Kroměříže, a který válku s Ivetou jasně vysvětluje.
Dopis Ladislava Štaidla adresovaný Ivetě Bartošové: Ahoj Iveto, bez úvodních frází a pozitivních plků, které teď určitě slyšíš ze všech stran, přejdu rovnou k věci. I když se ti kdysi málem podařilo ze mne udělat misogyna (a jelikož neumím žít s nenávistí v srdci), nezneužiji tvé současné situace, abych tě odsoudil stýkat se s Arturem dvakrát do měsíce, jako jsem musel posledních osm let já. Neudělám to proto, že pomsta chutná pouze slabochům a pitomcům, ale především proto, že dítě ke zdravému duševnímu vývoji matku potřebuje. Neučiním tak ale pouze za předpokladu, že se Golda přestane stýkat s Arturem, a to i po tvém návratu z léčebny, až budete zase žít spolu. Moji důvěru totiž definitivně ztratila, protože z licoměrnosti a vypočítavosti mne o tvém dlouhotrvajícím zoufalém zdravotním stavu neinformovala, ač mi to slíbila v době tvé první hospitalizace za éry pana Podhůrského. Znemožnila mi tak včas zakročit v tvůj i Arturův prospěch naopak tvé choroby zneužila k ovládnutí našeho syna a vaší domácnosti. Nemohu nadále tolerovat, aby náš syn (jak mě sám informoval) spal na chalupě s ní a Petrou Pavelkovou (šéfka fanklubu Ivety, pozn. red.) v jedné posteli a už vůbec ne to, aby si psal a stýkal se s tvým předminulým milencem Karolkem. Stejně tak nestrpím, aby se MUDr. K. u Michaely dožadoval setkání s Arturem, neboť s ním a Goldou chce jít na zmrzlinu (!?!). Všechny takové vztahy jsou patologické, respektive zavánějí deviací ze strany lidí, co se kolem Arta pohybují. Postarám se o to (ve spolupráci s tebou a Michaelou), aby Art začal žít dětství odpovídající jeho věku a citovým potřebám a aby neseděl pouze u počítače, ale znovu se začal učit jazyky a klavír a taky trochu sportoval. V rámci těchto opatření bude mít nové telefonní číslo, které dostaneš pouze ty a moje rodina, a SIM karta bude zablokovaná pro čísla, díky nimž má účet za poslední měsíc 6 900 Kč. Druhá moje podmínka je, že Arturovi přiznáš, že léčíš nejenom závislost na práškách, ale i na alkoholu, protože jinak ztratíš kredit člověka, co mu slíbil, že mu nikdy nebude lhát. (Pravdu se dřív nebo později stejně dozví.) Pochopitelně musíš i dokončit léčbu v plné délce a v případě recidivy mi neprodleně předáš Artura do dočasné péče a vyhledáš odbornou pomoc. Porušíš-li tyto podmínky, které jsou stanoveny pouze a jenom v Arturův a tvůj prospěch, okamžitě podám návrh na předběžné opatření a syn ti bude trvale odebrán. Moc a upřímně si přeji, aby se ti ve tvém snažení dařilo, a jsem připraven ti kdykoliv pomoci, bude-li to v mých silách a budeš-li spolupracovat na renesanci dušičky našeho dítěte. Opatruj se! Láďa Šaidl V Praze 2. 8. 2007
Měl jsem strach, že se Iveta zabije Sebevražda, neustálé střídání milenců Ivety Bartošové, její drogová závislost. I o těchto šokujících skutečnostech hovoří Ladislav Štaidl (62) v exkluzivním rozhovoru, který poskytl Blesku. Vůbec poprvé tak odkryl část svého soukromí, kde prim hraje Iveta a jejich společný syn Artur (11). Právě starost o Arturův osud přiměla Štaidla k tak otevřené zpovědi. A Ladislav Štaidl si skutečně nebere servítky. Láďo, celá léta má Iveta jeden exces za druhým, ani jednou jste se nesnažil, abyste Artura dostal do vlastní péče. Proč to chcete teď? Za posledních osm let, kdy Iveta střídala jednoho partnera za druhým a vedla život, v němž brala tak málo ohledu na zdravý vývoj našeho syna, jsem si stokrát říkal, že musím něco udělat. Vždycky jsem ale prohrál s vlastní ohleduplností a slušností - zkrátka jsem měl strach, že když jí dítě vezmu, spáchá sebevraždu opravdovou, ne jako ty dvě demonstrativní, co už má za sebou. Když si po všech těch podivných mužích našla veterináře Hankeho, doufal jsem, že se konečně uklidní a začne vést normální život. Místo toho se ale dostala do psychiatrické léčebny, kde ji mají zbavit návyku na psychofarmaka a alkohol, který prý pan doktor popíjel s ní, jak mi prozradila Ivetina plačící maminka... Teď jste opět věřil Ivetině nápravě a Artura jste chtěl mít u sebe pouze po dobu jejího léčení v Kroměříži. Názor jste ale změnil. Artura chcete do péče... Co vás k tomu bezprostředně přimělo? Když se Iveta nechala dobrovolně hospitalizovat, začali jsme zrovna s Arturem a Michaelou krátkou dovolenou. Ihned jsem sedl a napsal Ivetě dopis, v němž jsem ji ujis til, že ani tentokrát ji o syna nepřipravím, dokončí-li úspěšně léčbu a potom začne vést spořádaný život, v němž bude řádně o našeho syna postaráno. Místo odpovědi přišla od Ivety pouze esemeska, že bude mít dva dny opušťák a že by byla ráda s Arturem. Pochopitel ně jsem požádal primářku jejího oddělení, aby mě informovala, mohu-li jí dítě bez rizika svěřit, což tato dáma velice doporučila, i když o jejím psychickém stavu mě informovat odmítla. V pondělí 27. 8. mi měl být Artur vrácen a Iveta měla pokračovat v léčení, jenomže se tak nestalo a já od toho dne nevím, kde a kdo se o něho stará. Jedinou informaci jsem získal od jeho učitelky Bohdanové, kterou jsem zavolal, abych se ujistil, že v pořádku chodí do školy. Není to tedy tak, jak nestydatě lže chůva Golda Dvořáková, že jsem o jeho pobytu přesně informován. Já opravdu nevím vůbec nic a Iveta dokonce ignoruje deset let staré soudní rozhodnutí, podle něhož má jednou za čtrnáct dnů být syn u mne. Tím moje trpělivost skončila, a proto jsem podal žádost o předběžné opatření, aby byl Artur dočasně svěřen do mé péče. Paní soudkyně z Kolína ji ale zamítla, protože si je jista, že s mým synem je všechno v naprostém pořádku a jeho výchova ohrožena není... A co hodláte dělat? Co může otec v této zemi proti takovému rozhodnutí dělat? Může pouze podat odvolání, které není soud povinen vyřídit v žádné zákonné lhůtě, a dokonce nemůže nic dělat ani proti tomu, když matka ignoruje rozhodnutí soudu a v určené dny mu syna nevydá, kteréžto příkazy ještě ke všemu vydává z psychiatrické léčebny!!!
Druhou část rozhovoru čtěte v sobotním Blesku
