Bok po boku začali společně nový život ve věku, kdy mnozí na životní změny rezignují. On tichý diplomat, ona nezkrotný živel. Přitom jsou jako oheň a voda. Vztah Veroniky Žilkové (45) a Martina Stropnického (50) však poslední měsíce prochází zkouškou, jakou si těžko dokázali představit. Čtyři měsíce v kuse se den co den strachují o syna Melichara, který je odkázaný na dýchací přístroj. Teď společně vydávají knihu Dva v jednom, jejíž rukopis se Nedělnímu Blesku podařilo exkluzivně získat. Vznikla ještě před tím, než se oba o postižení jejich syna dozvěděli, a tak je vzdor vší bolesti plná humoru. Jemného a nenápadného z pera Stropnického, ostře sarkastického z pera Žilkové. Ta na rozdíl od svého partnera nešetří sebe ani své nejbližší a vypisuje se ze všeho: z problémů s dětmi, bývalými manželi, na paškál si bere i hereckou promiskuitu. Oba partneři se vyrovnávají se strachem o život syna Melichara ležícího na jednotce intenzivní péče podolské porodnice, který se narodil s oboustrannou brániční kýlou. "Jsem už taková, z problémů mi pomáhá se vypsat. Dřív jsem ze sebe spoustu věcí dostala ve scénářích pro Tele Tele. Slíbila jsem původně jinou knihu, ale pak nás potkalo, co nás potkalo, tak jsem dala dohromady tyhle naše minipříběhy," popisuje zrod knihy, která se objeví na knižních pultech na začátku října, Veronika Žilková. Nedělní Blesk přináší její ochutnávku už dnes... O promiskuitě herců (Veronika Žilková) ... Dva úplně cizí lidé spolu v pracovní době řeší zásadní problémy, které existují jen na papíře - ve scénáři. Opravdu životně zásadní problémy, protože o těch banálních filmy nejsou. Nakonec, jak předepisuje happy end, Hevák popadne svoji Hevákovou do náručí a utěšuje ji, líbá ji a usmiřuje si ji, tak, jak se manželé usmiřují a jak předepisuje scénář. Ale vše je jen "jako", pro kamery. Jen jako se s ní miluje, ale ten křik, ty emoce a pak to odpuštění musí cítit doopravdy. To se totiž jmenuje herectví... ...No a vy se pak divíte, že má své soukromé vztahy složitější než ostatní? Proč mám tolik dětí? (Veronika Žilková) Tak to sama nevím. První vzniklo tak, že jsem chtěla vyzkoušet, jestli se opravdu dělají děti tak, jak se říká. Druhé bylo z velké lásky k muži. Třetí až páté z velké lásky k dětem. A to šesté z velké lásky k sobě. Chtěla jsem to hezké ještě naposled před přechodem zažít. Sedmým těhotenstvím jsem zkoušela, jestli se mi biologické hodiny už zastavily. Nezastavily... Společný nákup (Veronika Žilková) Ona: "Kup dětem brambůrky." On: "Které?" Ona: "Já nevím, které mají rády tvoje děti, ale moje paprikové." On: "Moje děti brambůrky nejí." Aha, říkám si v duchu, tak to se jimi asi vždy cpou proti své vůli. Nakonec koupíme zdravý levný popcorn, který nechutná nikomu, a jedny brambůrky, o které se jeho i moje děti porvou... Vyznání (Martin Stropnický) ... Prokletá vášeň! Žádá pořád víc! Scházíme se jen jednou za rok, ale vždycky mě to úplně vyřídí. Pouze ten, kdo klesl hlouběji, mě pochopí. Přátelé se mi posmívají a možná právem mi kladou otázku, jestli mi opravdu stojí za to. Já ale dobře vím, že v životě nic není zadarmo, a proto rád obětuji i to nejcennější, co mám. Zase přijde jaro a já zase budu platit. Daně. Mé daně... Je to perverzní.