Začátkem srpna oslaví zpěvák dechovky Standa Procházka osmaosmdesáté narozeniny, pořád ještě zpívá a dostal dokonce milé ocenění Starodávná láska. Radovat se z celého srdce ale nemůže. Pořád vzpomíná na svého stejnojmenného syna, zpěváka, který v roce 2003 v osmačtyřiceti letech podlehl Parkinsonově chorobě. "Od té doby už žádná radost není taková," říká Procházka. Jediný syn navždy odešel, tu ztrátu nikdo nenahradí. Tátovi ho připomíná i znělka mobilu. "Když zazní melodie Standovy písničky Celá škola už to ví, tak poznám, že mi volá vnučka Karolína," prozrazuje. Ta sice po dědovi a tátovi vlohy pro zpěv nepodědila, ale Standa doufá, že bude zpívat alespoň další generace. Jinak se ovšem zpěvák, který si před mikrofon poprvé stoupnul v roce 1939, stále obdivuhodně drží v kondici. Dokonce si bedlivě střeží linii. "Každý den se vážím a běda, když přiberu nějaké to deko. Hned nasadím dietu," říká Procházka, který by samozřejmě raději něco sladkého ke kafíčku, ale železná disciplína velí rajčata. "Člověk se musí udržovat. Chci ještě zpívat. Dokud mě neodstřelí."