Hospodyně Karla Gotta (67) Jaromíra Jandová (74) byla 40 let ke svému "zaměstnavateli" loajální. Nikdy se nenechala fotografovat, nikdy nepodávala žádné informace a nikdy nepromluvila s jediným novinářem. Protože se ale v posledních dnech na veřejnosti vyrojily zprávy, že: "Gott vyhodil svoji hospodyni na dlažbu, paní Jandová učinila první a poslední výjimku a Nedělnímu Blesku poskytla rozhovor. Dozvěděli jsme se, že u svého třetího "syna" Karla, se kterým si dodnes říkají "Vy, paní Jandová" a "Vy, Karle", se rozhodla skončit sama už na jaře a o "dlažbě" se nedá skutečně vůbec hovořit. Vděčný zpěvák svoji hospodyni totiž víc než slušně zabezpečil až do konce jejího života. Paní Jandová, proč jste se rozhodla od Karla po více než 39 letech odejít? "Půl svého života jsem strávila s Karlem a myslím, že v mém věku už mám také právo na odpočinek, na svoje dva syny, pětiletého vnoučka a vlastní rodinu. Vždyť času na to už moc nemám. Karel má také už svůj vlastní plnohodnotný život, svoji rodinu a po boku doma ženu, už mě nepotřebuje. A tak jsem se na jaře rozhodla. Karel mě pochopil a dohodli jsme se na odchodu k 1. červenci. Svůj slib, který jsem dala Karlovým rodičům, jsem dodržela a určitě by se teď na mě nezlobili." Co to bylo za slib? "Maminka Gottová mě jednou poprosila, že až tu s manželem jednou nebudou, abych se dál o něho starala, abych Karla neopustila. Tak jsem to svědomitě činila. Teď ale vím, že ho už naopak opustit musím." Ten odchod vás musí ale dost bolet... "A bolí, vždyť jsem byla téměř 40 let členem rodiny. Ke Karlovi jsem se chovala jako ke svému synovi a bude to můj syn i dál, na tom se nic nemění. Je to nesmírně čestný, poctivý a hodný člověk a ke mně se vždycky choval velkoryse. I teď, když jsme se domluvili na odchodu, mně s tou svou vlastní samozřejmostí oznámil, že mi bude měsíčně posílat dvě třetiny mého platu, který jsem u něho měla. A prý zajistí, aby tomu tak bylo až do konce mého života." Karel rád dává šperky, hýčkal si jimi i vás? "Ano. Dal mi náhrdelník, hodinky a jiné podobné dárky. Jenže, potom byl smutný, že to nenosím. Já mu říkala, že na to nejsem, že si toho vážím, ale na takové věci si nepotrpím. Ale vidíte, teď zrovna mám na ruce hodinky od Karla. Vlastně jedny z několika hodinek od Karla." Když vám bylo 70 let, dal vám dovolenou u moře. A abyste nejela sama, poslal s vámi i matku svojí první dcery Dominiky Antonii Zacpalovou... "Ano. Karel je takový. A když jsem mu kdysi sdělila, že na šperky nejsem, začal mi dávat na Vánoce takové bonusy, teď se tomu snad říká 13. plat. A vymluvit si to za žádnou cenu nedal." Jak se tedy vůbec mohla začít šířit zpráva, že se Ivaně z Bertramky ztratil svetr za 5 tisíc korun a že jste snad v podezření vy? "To vůbec nechápu a strašně mě to ranilo. Protože když mi Karel dával věci na vyprání, v kapsách obvykle zapomínal tu větší, tu menší peníze. Do pětníku jsem mu je vždycky srovnala na stolek. A on se pokaždé divil, kde se tam vzaly. Měl ke mně důvěru a já bych ji nikdy nezklamala. Ten svetr se nakonec našel a já si skutečně nemyslím, že by kdokoli z rodiny podezíral mne." Jak jste se vlastně u Gottových ocitla? "Můj manžel se staral o jejich zahradu, ještě když bydleli ve Strašnicích. Já jsem tehdy pracovala na pásové výrobě ve strašnické Tesle. Potom se výroba televizí přestěhovala na Oravu a v podniku začali propouštět. Tehdy mi Karlova maminka, paní Gottová, nabídla, zda bych u nich nechtěla uklízet. Potom se přestěhovali na Bertramku, tak jsem jezdila tam, a dokud žili Karlovi rodiče, starala jsem se ještě o vilu v Jevanech, kam paní Gottová tak ráda jezdila." To jste ale ještě nebyla hospodyní v plném slova smyslu... "Ne. Až po smrti Karlovy maminky. To víte, dva chlapi v domě. Začala jsem k uklízení prát, žehlit, vařit, prostě, co bylo třeba. Nikdy jsem ale nepřipravovala Vánoce, to vždycky Karlova maminka a po její smrti chodil Karel se svým tátou různě po příbuzných a známých." Jak Karel nesl smrt rodičů? "Těžce. Když mu zemřela mamuša, jak mamince říkal, měl ten večer zrovna vyprodanou Lucernu. Šel tam hrdinně a zpíval. Maminka mu zemřela na infarkt v Jevanech. A když odešel pan Gott, Karel mu říkal taťa, dozvěděl se to na turné v Německu, zase před nějakým koncertem. Pan Gott měl problémy s ledvinami, zemřel v nemocnici. Měl rád dobré jídlo, a tak jsem mu tam denně nosila kastrůlky." Když Karel zůstal sám, spadlo na vás na přání paní Gottové úplně všechno. Jak takový den u Karla vypadal? "Vstávala jsem hodně brzy. Neměla jsem řidičák, jezdila jsem přes celou Prahu tramvají. Karel to nechápal, chtěl mi koupit auto, já ale papíry nechtěla. Většinou jsem přicházela v sedm, když ještě spal, udělala snídani, oběd, to, co Karel potřeboval, a šla domů. Na hodiny to nikdy ohraničené nebylo. A když byl Karel v zahraničí, většinou se v domě něco spravovalo nebo předělávalo, a tak jsem tam samozřejmě byla také. Především jsem jeho nepřítomnosti ale využívala k mytí oken, praní záclon, závěsy jsem nosila do čistírny. Potom mi Karel řekl, ať na ta okna najdu nějakou firmu. Viděl, že už mě začínají, jak ta léta přibývají, zmáhat." To jste musela Karlovi celá léta nádherně vidět i do "ložnice"? "Tak to opravdu ne! Jeho soukromí jsem ctila. Když měl návštěvu, udělala jsem snídani a zdržovala jsem se v kuchyni, dokud neodešla. Dům jsem uklízela, až když byl prázdný. Nikdy jsem také do jeho přítelkyň nemluvila, to byla jeho věc. Ostatně, tak se chovala i jeho maminka. Ta do Karla akorát šila, že chce být babičkou, a bohužel, už se nestačila dozvědět ani o vnučce Dominice." To chcete říci, že když byl Karel doma, rodiče byli v kuchyni? "Když se učil texty, cvičil hlas, zpíval, byl v hale. Tam měl všechny ty přístroje, tam pracoval, tam probíhaly pracovní schůzky. Rodiče chtěli, aby měl klid, nechtěli ho rušit, tak byli v kuchyni. A bylo nám tam dobře. To s námi byl ještě Lump." Lump? Kdo to je? "Jezevčík. Milý pejsek, začal mít ale časté epileptické záchvaty a pan Gott s ním jezdil pořád k veterináři do Říčan. Nakonec mu prasklo srdíčko a potom už nikdy žádný pejsek nebyl." Co Karel nejraději snídal? "Vajíčka a sladké. Třikrát do týdne jsem pekla - rolády, bábovky, švestkové koláče, a když zrovna nebylo napečeno, dělala jsem palačinky, s džemem nebo tvarohem. A k narozeninám jsem mu vždycky upekla dort s pudinkovou polevou. Do tuku jsem rozšlehala vanilkový pudink, to měl Karel rád. Tučné krémové dorty odmítal." A jinak, co jste vařila? "Všechno. Ale snad nejradši měl svíčkovou a ryby na všemožné způsoby. Když byl doma sám, stolovali jsme v poledne spolu." Kdo nakupoval? "Já, ale Karel vozil také mnoho věcí z Německa. Jednou takhle přijel a sděloval, že přivezl moc zdravou věc - římský hrnec, do kterého při pečení nemusíte dávat tuk. Pro mě to byla ale moc velká novinka a nechtěla jsem ten hrnec ani vidět. Tak dlouho do mě Karel ale hučel, prý je to z něho takové křupavé, až jsem mu nakonec podlehla a v hrnci pekla." Vaše skládání košil do komínků je pověstné. Kolik jste takových košil týdně žehlila? "Když se Karel vrátil z turné, někdy i dvacet, třicet..." A starala jste se mu také o nové spodní prádlo, ponožky a tak? "Nikdy. To si Karel všechno zařizoval sám, většinou v Mnichově. On byl v tomto směru naprosto soběstačný. A když si večer pozval hosty, postaral se většinou také sám. Ne že by mi volal, ať přijedu a připravím něco na stůl. To opravdu ne." A jak se věci změnily, když se na Bertramku přistěhovala Ivana Macháčková? "Jezdím tam, jen když mě potřebují. Poklidím, pokud je třeba, vyperu, vyžehlím. Ivana ráda vaří. Je vegetariánka, takže dělá často ryby, a to si Karel moc pochvaluje. A když je Karel pryč, pomáhá Ivaně její maminka." Karel Gott po 40 letech bez svojí hospodyně Jandové, to zní divně... "Lidé stárnou, mění se, a především se mění život. Karel má už tři dcery, jeho mamuša by byla šťastná, a má konečně rodinu. Bylo na čase. Pokud vím, co mi Karel říkal, tak až Ivanina matka skončí v nemocnici a půjde do důchodu, přijde jim pomáhat. Karel je spokojený, protože tvrdí, že nejideálnější chůva je babička." A vy myslíte, že je rozumné mít tchyni v domě? "Není důležité, co já si myslím. Důležité je, jestli to bude fungovat, a já Karlovi přeju, aby to fungovalo."