Neví, kam dřív skočit. Točí nekonečný seriál Ulice, hraje v divadle a neustále pendluje mezi Prahou a Bratislavou. Na Slovensku totiž exceluje v taneční soutěži Bailando. Před několika dny Martin Dejdar (42) při cestě z Bratislavy přežil svou smrt. Když jste se sedmého května vracel v noci z Bratislavy, vběhl vám na dálnici ve 130kilometrové rychlosti do cesty divočák. Co si z toho pamatujete? "Všiml jsem si ho na poslední chvíli a už se to nedalo ubrzdit. Ta svině tam najednou stála - a pak už jsem nic neviděl. Vystřelil airbag a ještě se otevřela přední kapota." Problesklo vám v té chvíli něco hlavou? "Ne, vůbec jsem netušil, co se děje. Někdo mě tam nahoře musí mít asi hodně rád, když jsem vyvázl jen s drobnými šrámy." Někdo vás má rád nejen nahoře, ale i tady dole. Televizní diváci si vás oblíbili třeba jako kadeřníka a svůdce žen v Ulici. Je vám ta role blízká? "Kdepak, takový já opravdu nejsem! Ale jak mě učili na DAMU, pro herce i diváka je nejzajímavější, když je role v kontrastu s vaším charakterem." Uměl byste někoho ostříhat? "Samozřejmě. Již před 20 lety jsem ostříhal prvního dobrovolníka. Bylo to během studií na DAMU, kde jsme měli za úkol vytvořit etudu o podceňované práci." Takže jste oblíbený herec - kadeřník, navíc skvělý tanečník... "Tak skvělý tanečník určitě nejsem." Ve slovenském Bailandu už jste se ale dostal mezi nejlepších šest párů! "To sice ano, ale mám opravdu hodně práce všechny soutěžní tance zvládnout!" Nač ta skromnost? "To není skromnost, ale konstatování reality. (směje se) Na druhou stranu doufám, že nejsem žádný nafoukanec a primadona." Možná i proto máte tolik obdivovatelek. Nežárlí na ně vaše manželka Jana? "Byly doby, kdy mi psaly fanynky, ale to už je dávno. Myslím, že moje žena opravdu nemá důvod na mě žárlit. Může žárlit na mou práci, ale to je asi tak všechno." A vy jste stále velký žárlivec? "Už mě to přešlo. S věkem rozum začne převládat nad emocemi." Když jste Janu před patnácti lety poprvé viděl v Ypsilonce, zajiskřilo to hned mezi vámi? "Viděli jsme se již při zkouškách a byla to láska na první pohled. Tedy z mé strany..." (směje se) Dobýval jste ji těžko? "To si pište! Využil jsem všechen svůj šarm a přesto to chvílemi vypadalo, že je to marný boj." Jak dlouho vzdorovala, než vám řekla ANO? "No, na chození to bylo asi 4 měsíce a k oltáři nám to trvalo 2 roky." Nyní jste spolu 13 let, máte dvě děti, Matěje (8) a Sáru (2). Byl jste u obou porodů? "Ano a vřele to doporučuji i těm, kteří říkají, že by tam nikdy nešli. Bylo to velmi prospěšné pro mě i pro manželku." S manželkou si kvůli vašemu pracovnímu vytížení musíte být docela vzácní. "To tedy jsme. Možná i proto se máme pořád rádi." Znáte recept na spokojené manželství? "Na to vážně není univerzální recept. Snad jenom to, že oba dva musejí chtít."