Nedělní Blesk exkluzivně získal poslední fotografii skladatele Karla Svobody (+68) z rodinného alba, na níž je s rodiči své ženy Venduly (35) - Václavem (76) a Jaroslavou (70), a synem Jakoubkem. Autorkou fotografie je sama Vendula. Své nejmilejší fotografovala o Vánocích, kdy ještě netušila, že její manžel za necelý měsíc ukončí svůj život sebevraždou a jen několik týdnů na to bude další osudový muž jejího života - vlastní táta - bojovat o život. Už několik let se pere s Alzheimerovou chorobou a nyní po pádu trpí krvácením do mozku. Jak si oba tito muži spolu vůbec rozuměli? V Černošicích u Prahy se Vendula narodila a se svými rodiči tam žila až do svých 22 let. "Než jsem si vzala Karla a odstěhovala se za ním do Jevan,! říká Vendula. Když se do ní skladatel zamiloval, zdráhal si ji do svého sídla hned nastěhovat. Jeho první manželka "Šiška" právě tragicky zemřela na rakovinu a jejich děti, Petr s Janou, by ve svém domově tátovu slečnu jen těžce nesly. "A tak jsme s Karlem první dva roky bydleli u našich. Tedy, Karel střídavě byl s dětmi v Jevanech, a pak se mnou v Černošicích. A vůbec mu nevadilo, že spolu sdílíme můj holčičí pokoj s růžovým stropem a stěnami," vzpomíná. Rodiče Horovi vzali skladatele okamžitě za svého. "Přáli mně štěstí a byli rádi, že jsem šťastná," pokračuje Vendula. Maminka Jaroslava prý s Karlem okamžitě našla společnou notu a humorné historky skladatele zase startovaly sáhodlouhé debaty "po pánsku" až do rána s tatínkem Horou. "Táta si Karla moc oblíbil. Dům máme u Berounky v zatáčce u trati a minimálně desetkrát za rok nám někdo autem proboural plot a přistál na dvoře. A párkrát se strefi l přímo do Karlova auta a táta s Kájou vždycky tak krásně společně nadávali... Na to nikdy nezapomenu," říká. Když definitivně vyměnila Černošice za Jevany, rodiče byli v naprostém klídku. Žádný smutek. Jako rodina fungovat nepřestali a Karel s Vendulou se v Černošicích objevovali velice často. "Karel miloval jídlo. A když jsem věděla, že s Vendulkou přijedou, vyvařovala jsem, aby mužským chutnalo. Svíčková, ptáčky, vepřo-knedlozelo, roštěnky... Já jsem se vždycky řídila muži, to mám po svý mamince a Vendula zase po mně," podotýká maminka Horová. Vendulin tatínek ale ve svých sedmdesáti letech onemocněl Alzheimerovou chorobou, která z dospělých lidí dělá opět děti. "Alzheimer" je zákeřný: Stojíte uprostřed místnosti. Nevíte však, jak jste se tam ocitli, kolik je hodin, jaký je den a roční období. Nábytek, obrazy, to všechno je vám cizí. Máte pocit, že nikdy předtím jste tu nebyli, přestože stojíte ve vlastním obýváku. Vidíte svoje vlastní dítě a nepoznáváte ho. Jdete na procházku a lehnete si doprostřed dálnice a kocháte se nebem... Zeť Karel to ale nevzdával. "Pomáhal tátovi, jak jen to bylo možné. Co bylo třeba, zařídil. Potřebovalli táta prášky, sehnal je. A stále se na něho ptal a sám iniciativně připomínal: Nepojedeme za vašima?" vypráví Vendula. Skladatel se postaral o všechno, včetně papírových plen pro dospělé, které jsou velmi drahé. "Vůbec si nedokážu představit, jak to řeší v jiných rodinách," míní smutná Vendula, která se teď ze všech sil snaží stát se oporou své matce. Ta už šest let neví, kam dřív skočit. "Bere to jako svou povinnost a vím, že se o tátu bude starat, jak nejlíp bude umět a tak dlouho, jak bude potřeba. I když přitom, bohužel, nemá čas na to, aby si užila svého jediného vnoučka, našeho Kubíčka, a tak se bez chůvy opravdu neobejdu," konstatuje Vendula a pokračuje: "Táta se poslední dobou moc zhoršil. Šel z domu, ale nevěděl, kam jde, bloudil a máma ho pak musela hledat. Vlastně ho nemohla ani na chvíli pustit z očí. A pád, který si teď přivodil, všechno ještě zhoršil." Situace se stala opravdu vážnou. Když se Karel Svoboda zastřelil, paní Horová sdělila svému muži: "Karel už nežije." A nemocný pan Hora se jí jen ledabyle optal: "A kdo to je?" Přitom ještě dva měsíce předtím pan Hora s radostí přijal skladatelovo pozvání a přišel s manželkou na premiéru Golema a byl na zeťáka jaksepatří pyšný. "Karel naše vždycky na všechno zval. Byl k nim pozorný," tvrdí Vendula. Naposledy se tři nejmilejší muži jejího života - tatínek, Karel a Jakub - sešli 25. prosince 2006 na svátečním obědě v Černošicích. Paní Horová pekla, na přání chlapů, kachnu. "Naše rodina odjakživa ráda fotila. I z téhle chvilky vznikly fotky a ať už to teď s tátou dopadne jakkoliv, vím, že mi budou navždy nejdražší," prozrazuje Vendula o absolutně posledním snímku živého Karla Svobody doufajíc, že zároveň nepůjde o poslední fotografii jejího táty. V duchu ho prosí o jediné: "Tati, ještě mi neumírej!"