Bylo jedenáct dopoledne a v pizzerii ve Vršovicích jsme s fotografem čekali na Petra Koláře (39). Přišel ve dvanáct a prosil, ať ho nefotíme. Noc strávená nad notovými linkami si vyžádala svou daň a na fotografování se prostě necítil. Zpěvák s podmanivým "chraplákem" se totiž právě pustil do příprav své druhé sólové desky. Často pracujete v noci? Je klid a člověk se víc soustředí. Někdo dělá přes den, někdo v noci a já jsem ten, kdo raději pracuje v noci. Baví mě to a snažím se skládat. S každým přibývajícím rokem je na vás sice každá probdělá noc vidět víc a víc, ale když je půlnoc a máte chuť do práce, co jiného zbývá? Vaše první cédéčko Album, které produkoval Karel Svoboda, mělo obrovský úspěch. Nechybí vám teď? Prostě tady není, takže s ním spolupracovat nemůžu a musím to dělat s někým, kdo tady je. Je to krutá realita, ale život pokračuje a nezbývá nic jiného než jít dál. S úspěchem přišly i peníze. Jak jsou pro vás důležité? Je to motor? Ty jsou vždycky motor, ale člověk se na ně nesmí upínat, jinak je zle. Pro život jsou ale samozřejmě fajn. Dokázal byste znovu dělat "dvanáctky" ve fabrice? Kdyby to bylo nutné, musel bych. Tohle povolání je strašně pomíjivé a bez zájmu lidí - posluchačů jsme úplně zbyteční. Za pár týdnů oslavíte čtyřicítku. Co byste si přál? Hlavně zdraví a také ať vyjde všechno, co jsme si naplánovali. Aby se lidem líbila deska, která vyjde, a potom i koncerty, co budou následovat - to je pro mě nejvíc. Zatím ale nemáte ani jeden šedivý vlas... Kdybyste se podívala pořádně, viděla byste, že tam nějaké jsou. Mít další hit jako je písnička Ještě že tě lásko mám, by asi bylo fajn, ne? To by bylo fajn, jenže na to, jak napsat takovou píseň neexistuje žádný univerzální návod. Ta písnička vznikla za zvláštních okolností a je to na ní znát. A když ji lidé na mých koncertech budou vyžadovat dalších deset let, zlobit se nebudu. Bylo by hloupé se něčeho takového vzdávat. Je to písnička o životě, kde se věci nazývají pravými jmény. Někdy je nutné říct tomu druhému, že ho člověk má rád, nejhorší ze všeho je mu to neříct. Kdy jste tedy řekl naposled své ženě řekl, že ji milujete? Mám pocit, že jí to říkám snad každý den. Možná až moc často, ale tímhle vážně nešetřím a myslím si, že to je tak v pořádku, i když to moc chlapů asi nedělá. Bude mít vaše dcera Jolana (18) a syn Petr (5) sourozence? Kdyby to přišlo, určitě bychom se nebránili, ale v tom zápřahu na tom člověk cíleně nepracuje a to je možná škoda. Děti mám rád. Dal jste své dnes už dospělé dceři nějaké rady do života? Když jsem od své první rodiny odešel, byla ještě malá. Nebyl jsem u toho, když vyrůstala a spíš jsem vždycky byl v poloze kámoše, a tak mě bere pořád. K muzice vztah nemá, studuje chovatelství, malý Péťa k tomu má blíž. Jste z Českých Budějovic, takže není divu, že si rád dáte pivo... To mám rád, ale každý den to nevyjde. Většinou přes den pracuju, nebo řídím auto, ale na tomhle nápoji jsem jako Jihočech vyrostl stejně jako třeba Moraváci na víně. Máte už nějaké "hvězdné manýry"? Ani ve smlouvě nemám žádné zvláštní požadavky, tímhle způsobem se na sebe upozornit nesnažím. V podstatě nic nepotřebuju, jen chci dělat, co mě baví a tak, jak to cítím. To je moje cesta a jestli to vyjde nebo ne, to si řekneme za deset let. Takže za ty dva roky sólové dráhy, co jste se stal tak populárním, se u vás nezměnilo vůbec nic? Možná víc pracuju a samozřejmě jsem víc vidět v médiích. Asi by bylo divné, kdybych si na to stěžoval, že mám teď tolik práce, když jsem právě po tomhle toužil nebo si naříkal, že mě lidé zastavují a zdraví. Po tom jsem také toužil. Jinak se snad ale nezměnilo nic. A netoužíte po tom, mít třeba velký dům? Jsem panelákové dítě, ale přírodu mám rád a k ní se také upínám, když potřebuju relaxovat. Mít dům by bylo fajn, je to o životním prostoru, ale zatím pro to nic nedělám. Vzpomínám si, jak jsem někdy v polovině 70. let měl doma desku Abby, kde její členové stáli u vrtulníku na krásně zeleném trávníku. A pak jsem se dozvěděl, že to byl jejich vlastní ostrov, kde tvoří a řekl jsem si, že to by nebylo špatné mít ostrov a tam mít klid na práci, to bych také klidně bral... Když jste hrával v muzikálu Vlasy, byl to takový zápřah, že jste zhubnul o několik kilo. V Golemovi máte také takovou honičku? To je o něco poklidnější, i když hraju a zpívám hlavní roli, katolického mladíka Vojtu. Asi bych mohl být hubenější, ale není to moje priorita. A aby někde psali: Kolář hubne! To bych opravdu nechtěl. Proto říkám: Nehubne!