Sbohem, ahoj, tak čau... Klanění, objímání, tichá vzpomínka. Úcta, bolest, žal. Všechny ty neviditelné pozdravy na rozloučenou patřily hudebnímu géniovi Karlu Svobodovi (+68). Emoce skrápěné slzami si zasloužil za hudbu i za lidskost. Pod rakví se ve Velké obřadní síni strašnického krematoria v úterý 6. února rozlilo květinové moře. Každý se chtěl loučit zblízka, ale lidé se sem ani nemohli vejít. Svět showbyznysu měl černý den. A také rodina, která se však v tónech Svobodových skladeb nečekaně rozštěpila...
Představení začíná. Lavici vyhrazenou pro nebližší Karla Svobody obsazuje režisér Filip Renč! "Šálí nás zraky? Kdo ho sem pozval?" ptají se zaskočení smuteční hosté. Co tohle znamená od režiséra, který ještě před pohřbem vztyčil prst viny na Vendulu Svobodovou? "Všichni víme, jak, proč a kvůli komu to bylo." Tohle je Renčova pohnutka, proč zrežírovat smuteční divadlo. Prý na Petrovo přání. Do první řady přisedá i Vendula, které Renč s přítelkyní vytváří hradbu oddělující ji od Svobodovy sestry Jitky a od potomků z prvního manželství. Petr Svoboda už ví, co se stane. Poslední píseň Ještě že tě, lásko mám dělá hudební kulisu tiché válce. Vendula vstává, všichni po její pravici strnule sedí. Lepší dramatické místo si pro rodinnou odplatu a vzdor její aktéři vybrat nemohli.
Dva tábory! Na lavici pozůstalých se rozehrálo drama Dcera Jana Přiletěla z amerického Los Angeles. Snažila se působit klidně a smířeně. Se svým bratrem seděla co možná nejdál od Venduly Svobodové. Syn Petr s přítelkyní Vymyslel, jak Vendule dát najevo, že jeho otec si vzal život kvůli ní. Sestra Jitka Nováková Také ona držela "basu" se Svobodovými potomky. Svět showbyznysu je jí na rozdíl od ostatních Svobodových příbuzných vzdálený. Filip Renč s přítelkyní Velice ochotně zrežíroval Petrův nápad. Jeho přítomnost v první řadě vyvolala šok. Vendula Svobodová Při písní Ještě že tě, lásko, mám povstala. Karel ji tento song s textem Petra Šišky věnoval za to, jak mu zorganizovala koncert k jeho 65. narozeninám.
