Den před Štědrým večerem oslaví 19. narozeniny, ale za poslední týdny zažila tolik, co většina lidí nestihne za celý život. Taťána Kuchařová má za sebou dva měsíce na trůnu nejkrásnější ženy světa. Nejen o nich rozjímala exkluzivně pro Blesk nad pohárkem horké medoviny, popíjené uprostřed vánočně naladěného Staroměstského náměstí. "Svůj organismus jsem teď nahodila na permanentní pohotovost. Pořád musím být připravená na cestu, nemoc si vůbec nemůžu dovolit, ale jsem fakt šťastná. Dělám něco, co má smysl." O Miss World: "Hodně lidí u nás má o téhle soutěži hrozně zkreslené představy, i já jsem je měla. Nechápou, že to není záležitost krásy a předvádění krásných šatů, ale hlavně je to o pomoci jiným. Mým úkolem je hlavně komunikovat s lidmi, kteří ji potřebují, a zároveň s těmi, kteří ji mohou poskytnout. Jen akce, které mám já naplánované po dobu mého úřadování, by měly vydělat 10 milionů dolarů. Taky jsem moc hrdá, že můžu zviditelnit naši zemi. Všude se mě ptají, odkud jsem, jaké to tu je, a dozvídám se, jak je Praha populární." O cestování: "Úžasná věc a já si ho moc užívám, ale ne vždy je to idyla. Občas se teprve v osm večer dozvím, že druhý den ráno někam odlétám, někdy si ani nestihnu vybalit, taky těžko zvládám časové posuny. Čas v letadle většinou prospím, někdy si čtu. Okouzlila mě Čína, jen si nemůžu zvyknout, jak Číňani u jídla mlaskají a plivou, taky je občas lepší nevědět, co člověk jí. Ale všechno chutná skvěle. Srdeční záležitost je pro mě Francie, i New York má své kouzlo, ale na mně už je přece jen moc hektický a postrádám tam historii, v tom je mi Evropa mnohem bližší." O budoucnosti: "Nejdřív samozřejmě musím dodělat školu, pak bych moc chtěla studovat diplomacii. To, co teď dělám pro Miss World, je totiž pro mě ideálním skloubením všeho, co mě kdy bavilo - komunikace s médii, sociální problémy. Nevím, jestli přímo založím vlastní nadaci, nebo bych s někým spolupracovala, zatím sbírám zkušenosti a uvidím, co bude za rok. Rozhodně bych o mém roku s Miss World chtěla napsat knížku. Materiálu mám plno, fotky z cest i poznámky, každý den si nějaké zapisuju." O nákupech: "Dárky jsem letos vyřešila jednoduše. Pro všechny blízké jsem už od listopadu nakupovala na svých cestách, takže teď mám vystaráno. Pro sebe si přeju jen klid a pohodu, měla bych mít šest volných dnů, od Vánoc do Silvestra, už se nemůžu dočkat. Z věcí si nepřeju nic. Co potřebuju, si mohu dopřát sama. Poslední dobou ani nenakupuju parádu. Koncem ledna se chystám stěhovat do nového bytu, který jsem si pořídila v centru Prahy, takže veškeré finance směřují na jeho zařízení. Strašně se na to těším, design, doplňky, starožitnictví, to je moje." O mužích: "Chlapi se necítí pohodlně, když je žena úspěšnější než oni, soběstačná a časově vytížená, vadí jim, když nad ní nemají kontrolu. Už od Miss je pro mě strašně těžké najít si někoho upřímného, kdo by to se mnou myslel vážně. Když už jsou takoví, tak se zřejmě bojí mě oslovit. Musím se smát, když mi ségra volá do zahraničí o některých věcech, které se píšou. Kolik se jen vyrojilo mých ex-přítelů, to by mi muselo být čtyřicet, abych to stihla. Nicméně jsem stále nezadaná a momentálně je to tak nejlepší, protože prostě nemám na lásku čas. Taky se zatím neobjevil nikdo, u koho bych si řekla: T o je ono, rozumíme si." O Vánocích: "Tyhle svátky opravdu miluju. Jako malou mě štvalo, že mám narozeniny 23. prosince, dnes už ne. Zbožňuju tu atmosféru, pohádky, blikající stromeček, cukroví a rodinu pohromadě. Na Štědrý den samozřejmě jdeme na půlnoční, stejně jako skoro celé Opočno. Jednou jsme měli o Vánocích mimořádně veselo. Přišli jsme k vaně, ve které plaval kapr břichem vzhůru, a nejmladší ségra Kikina stála u něj s vykasanýma rukávama. Zdál se jí špinavý, tak na něj vzala persil."