Richard Müller (45) na sebe vždycky poutal pozornost. Chováním, dvoumetrovou postavou, hudbou a v neposlední řadě drogovým obdobím. Co prožíval, když bral kokain? Vyčníváte z davu. Chováním i postavou. Bylo tomu tak vždy? "Už v první třídě na základní škole jsem byl o hlavu vyšší než spolužáci. Později na gymnáziu spolužákovi zemřel tatínek a šli jsme mu na pohřeb. Když jsem přišel na řadu, spolužákova máma mi s pláčem řekla: Děkuji, že jste přišel i vy, pane profesor. Měl jsem 122 kilo a vypadal na třicet roků." Je pravda, že otec vás varoval, že když se stanete hercem, zláme vám ruce? "To je pravda. A také mi říkal: Budu tě živit, dokud se neoženíš (smích). Ale já jsem od útlého dětství věděl, že nechci být hercem. Viděl jsem příliš mnoho herců, kteří čekali na nějaký štěk nebo roli v dabingu." A tak jste se rozhodl věnovat hudbě. Klarinet byla vaše volba? "Zasedla rodinná rada a rozhodla, že kytara není pro mne, klavír je pro baby a že je třeba být originální. Když jsem šel na hodinu klarinetu, na sídlišti za mnou křičeli: Ahoj dechovkáři! Bylo to velmi příjemné..." Co říkal otec tomu, že jste se stal muzikantem? "Nikdy se k tomu nevyjádřil. Myslím, že nikdy neslyšel žádnou moji desku, a jsem si jistý, že neviděl žádný můj koncert." Proč? "Odstup, který vznikal v našem vztahu, mezi nás postavil velkou stěnu ze skleněných vláken." O to lepší vztah jste ale měl s mámou. "S ní jsem měl vždy nádherný vztah. Byla mým důvěrníkem, přítelem, celý život obětovala synovi." Kdy jste se rozhodl, že budete hudebníkem? "Když jsem k Vánocům dostal Sony PC 378. Byl to kotoučový magnetofon, který byl schopný playbacku. Od toho momentu jsem si začal dělat písničky. Před první deskou jsem si sám pro sebe v pokoji vydal pět alb, které jsem, idiot hloupý, smazal. Zbyly mi jen obaly. Druhým momentem bylo, když jsem se dostal do skupiny Modus. Po třech týdnech zkoušení jsem měl ale pocit, že to nezvládám a ani to dělat nechci. Nakonec jsem založil kapelu Banket." A vaše kariéra nabrala závratnou rychlost. "Ano, ale netvařme se, že jsem zpěvák! Moje síla byla spíše ve výraze, textech... Za zpěváky považuji na Slovensku jiné lidi: Mekyho Žbirku, Pavla Haberu a další. Sebe ne." Richarde, jste věřící člověk? "To je komplikované. Nedokáži se přesvědčit, že věřím v něco, čemu nevěřím. Navzdory tomu po víře toužím a jsem si jistý, že by mi hodně pomohla. Ta pomáhá vždy!" I v drogovém období vám pomohla? "To si nemyslím." Co vás dostalo z drogového opojení? "Nalejme si čistého vína: Dvakrát v životě jsem si do žil šlehl drogu. Z 25 procent jsem bral kokain, zbytek tvořila tráva. Z trávy se člověk dostane, když chce. A můj vztah ke kokainu mi v podstatě zachránil život. Vyvolával u mě takové stavy úzkosti a myšlenky na sebevraždu, že se to nedalo vydržet. Dva dny jsem škrábal po stěně a vážně přemýšlel, jestli je lepší kabel, nebo plyn." Pomohla vám rodina? "Nemohla, protože když jsem byl v poslední drogové fázi, dohodli jsme se na rozchodu. Zafungoval u mne jen pud sebezáchovy. Nic jiného." Jaké dnes máte vztahy s vašimi dětmi? "Ty nejlepší na světě. Snažím se poznat, co jim jde, a v tom je podporovat. Samozřejmě ne proti jejich vůli." Pomalu se blíží Vánoce. Jak je strávíte? Minulý rok jsme byli v Lisabonu, ale tento rok bych chtěl s mámou do Paříže. A kolem 27. jdeme na Moravu do malého sympatického hotelu, kde si skvěle odpočineme.