Mrtvice, ztráta řeči! Takové trápení si musel vytrpět legendární herec František Filipovský (+86) na samém sklonku svého života. Umíral němý! Pusa mu přitom celý život "jela" jako nikomu - pro celé generace bravurně namluvil babu Jagu v Mrazíkovi, četníka Cruchota ze Saint Tropez, nakonec ho však v pětaosmdesáti umlčela mozková příhoda. Až nyní se otevřely rodinné archivy, které potvrdily krutou pravdu, že detektiv Mrázek z právě vysílaných Hříšných lidí města pražského rok před smrtí nemohl mluvit. Pro dabingového krále to musely být děsivé chvíle. Mozek mu nedovolil řadit slova do vět! Na mysli ale prý neklesal. "Skleslí byli tenkrát všichni okolo něj, jen děda se usmíval," vzpomíná jeho vnučka Pavlína Bubeníková. Někdejší rychlomluvka, který u nás vdechl život i komikovi Louisi de Funésovi, oněměl a mluvil jen očima. "S babičkou Matyldou si děda stejně rozuměl beze slov," říká Bubeníková v dokumentu ostravské televize Velký herec malých rolí. Ale i ta velká role je stále divákům na očích. Hříšní lidé města pražského se dávno stali televizním hitem a bez detektiva Mrázka by ztratili kus svého šmrncu. "Tam se František konečně dočkal své benefice. Nikdy předtím si totiž nezahrál hlavní roli. Až v díle nazvaném Hra jeho Mrázek, tenkrát již na penzi, přímo exceloval," vzpomíná na Filipovského režisér Jiří Sequens. Filipovský ztratil řeč a přitom to byl on, komu nastartovala kariéru jeho výřečnost. Díky ní také on sám otevřel historii Československé televize. "Při prvním živém vysílání 1. května 1953 ho zavolali hodinu před jeho začátkem. Ač měl čas sotva skočit do přistaveného vozu, skvěle před kamerou zahrál spatra Harpagona," vzpomínají jeho kolegové. Naposledy televizi obšťastnil ještě v roce 1990 v seriálu Arabela se vrací coby Blekota. Pak ho zdraví poprvé vážně zradilo. Nemohl mluvit, nemohl hrát... Jeho kolegové dodnes shodně tvrdí, že herec stáří vůbec nepoznal. "Vždyť on se ani fyzicky neměnil. Zůstával nachlup stejný," obdivuje svého kolegu z Národního divadla Ljuba Skořepová. Rodina pro Františka Filipovského (+1993) zůstala vším. Ani chvíli nedokázal sedět sám ve svém pověstném ušáku v pokoji. Stále potřeboval mít vedle sebe své blízké a okolo milované pejsky. Uměl a dokázal žít i beze slov.