Otec a syn. Dva stejně tvrdohlaví chlapi, dva lidé, kteří si k sobě nedokázali najít cestu ani tehdy, když jeden z nich ležel na smrtelné posteli. Pro zpěváka Richarda Müllera byl vztah s vlastním otcem Vladem noční můrou. Seděl u umírajícího otce v nemocnici a ani tam nedokázal překonat bariéru mlčení... O tom všem mluví Richard Müller právě nyní, jen pár dní poté, co i na něj sáhla smrt, když jen zázrakem přežil zástavu srdce. "Nikdy nezapomenu na poslední setkání s otcem v nemocnici. Seděl tam člověk, který zhubnul třicet kilo, byl pokorný a ochotný poslouchat i jiné lidi. Úplně jiný člověk než ten, kterého jsem znal celý život," vzpomíná na poslední setkání s otcem Richard. Tak strašně se proměnil Vlado Müller, které čeští televizní diváci pamatují jako urostlého hajného Horynu ze seriálu Přátelé zeleného údolí. Tři dny po setkání, 20. června 1996, Vlado Müller zemřel a na urovnání pokažených vztahů už nezůstal čas. "Oba jsme byli dvě stejně tvrdohlavé palice. Já jsem chtěl rovnocenného partnera pro diskuze, no, první krok neudělal žádný z nás," vysvětluje důvody, proč celé roky s otcem nepromluvil ani slovíčko. Jejich vztahy se nalomily už v Richardově začínající pubertě. "Měl jsem velmi silný vztah s mámou, až intimní. S mámou jsem dokázal mluvit i o věcech, které bych otci nikdy neřekl. Nikdy se mnou neřešil ani chlapské věci! Když jsem dospěl a otec od nás odešel, já jsem to akceptoval a od tehdy jsem se s ním téměř vůbec neviděl," vzpomíná na začátky déle než dvacet let trvajícího sporu otce se synem. Dnes, deset let po otcově smrti, už uvažuje jinak. "Jednoznačně byla vina ve mně! Ale kdybych měl jiného partnera, určitě bych se rozhodl," vysvětluje nevysvětlitelné. I přes konflikt otec - syn si cestu k dědečkovi našel Richardův syn Filip. "Trávil s ním téměř všechen volný čas. Miloval tátovu chalupu, kde si mohl hrát s různými noži, zbraněmi a sekerami, které otec vášnivě sbíral. I Vlado ho miloval," vypráví Richard, kterému se narodila také dcerka Ema. Ta si vztah k dědovi vybudovat nestihla. Když Vlado Müller zemřel, měla jen tři roky. "Ema si ho nepamatuje téměř vůbec, ale zato je nositelkou toho uměleckého směru. Je nesmírně talentovaná a neříkám to proto, že je to má dcera," říká. Když byl Richard Müller mladým studentem, otec mu zakázal studovat herectví. "Prý by mi dolámal ruce, kdybych se stal hercem. Já však Emě nic zakazovat nebudu, ať svůj talent rozvíjí," říká otec Müller. Jistou formou zadostiučinění je pro hudebníka i to, když na počest blízké osoby složí píseň. "Pro mámu jsem napsal písničku, taky pro děti Filipa a Emu. Upřímně se přiznám, že jsem měl napsaný i text pro otce, ale jako jediná píseň se na album 44 nevešla," přiznává upřímně. "Ne, nic si nevyčítám! Jen mě občas zamrzí, že jsme byli tak tvrdohlaví," dodává zpěvák a v očích je vidět smutek. Velcí chlapi nepláčou.