Z Letiště by si to herec rád namířil na komisařství Několik let o něm nebylo slyšet. Zabýval se "trochu neviditelnou" producentskou prací. Pak ale Vladimír Kratina (53) znovu rázně vkročil na televizní obrazovky. Objevil se na nich jako muž, kterému sluší uniforma - kapitán Blatný ze seriálu Letiště nebo ještě před tím jako vtipný intelektuál - novinář v Místě v životě. Když jsme se sešli, zapálil si doutník, a kdyby všechno mělo pokračovat podle scénáře pořádného krimi seriálu, o kterém sní, vešel by po chvíli do kavárny jeho přítel, psychotronik. Objednali by si červené, potichu šeptali nad sklenkami vína a "komisař Kratina" by náhle popotáhl z doutníku a řekl: "Za hodinku toho všiváka máme." Herectví je jen jedno Vystřídal jste v poslední době dost seriálových profesí... "Veterináře, novináře, pilota. Co bych si ještě přál? Jen na doktora asi nevypadám..." Nějaký sen, koho si zahrát, máte? "Policajta. Myslím, že je čas na dobrý kriminální seriál. Materiálu jsou mraky, lupiči a zločinci se činí. Bohužel mi to zatím nikdo nenabídl." Tak si dejte objednávku, třeba se někdo chytne. "Šetřil bych organizovaný zločin, nebyl bych ale žádný bouchač. Na to mám mladý kluky. Představuju si komisaře, někdo jako Moulin nebo Schimanski. Trochu intelektuálnější, pokukující po okultních vědách." Používal byste alternativní metody? "Oni je používají, jen to moc neříkají. Když někoho hledají, mají na to média, psychotroniky. Ti prostě řeknou: "Tam by mohl být." Já bych měl instinktivní vnuknutí, psychotronik by byl můj kamarád a chodili bychom spolu na víno." A jakými fígly zvládáte problémy jako kapitán Blatný v seriálu Letiště? "No, je to, jako když otevřu kapotu auta, podívám se, zase to zaklapnu a vím, že mi nevypadl motor. I přes to jsem už vyřešil v podpalubí vypadlou elektriku." Prošel jste nějakým speciálním školením? "Ne, ale já to prostředí znám. Na vojně v Žatci jsem sloužil na letišti. Znám pár pilotů. Většinou to bývají persony. Na to jsme narazili s maskérkami. Dostaly nějaké příručky z ČSA. Vlasy pět centimetrů nad límec, předpisová uniforma. Jenže někteří piloti jsou takoví řízci, že si klidně létají v džínách a svetru." Ale vy jste skoro pořád v té kapitánské uniformě... "Dopadlo to tak, že mě používají jako ozdobu a civilní věci, které jsme vybrali, ani neunosím. Přijdu za kostymérkami a ptám se: "Co budu mít v příštím obraze? Taky uniformu?" Už přes deset let nejste ve stálém angažmá. Divadlo u vás nevítězí? "Dělal jsem v posledních letech i jiné věci (producenta pohádkového muzikálu na ledě Mrazík), nestíhal jsem zkoušet. Ten odstup je dobrý. Když vidíte kolegy, jak už to dělají s rutinou dvacet, třicet let... Je to, jako byste byla starý cirkusový kůň. Motá se to pořád dokola, denně hrajete, zkoušíte. Jste jenom v divadle, neznáte život. Nasáknete tím vším, stane se to součástí vaší osobnosti. Nevím, jestli je to dobře. Mně to nesedí. Nemám rád artistní divadelnost. Potřebuju, aby to smrdělo životem." Je herectví na divadle a v seriálech jiné? "Herectví je jedno. Základ je, se to naučit, a pak je to jen pomalu, rychle, potichu, nahlas." A to je všechno? "To není tak jednoduché. Mnozí renomovaní herci mají potíže s tím pomalu, rychle, potichu, nahlas. S těmi kombinacemi." Muž mezi ženami Máte tři dcery. Dospělou ženu, puberťačku a holčičku... "Lidé se většinou pozastavují nad tím, že jsem měl Sofii v padesáti, mně spíš přijde zajímavé to věkové rozpětí mezi dcerami. Osmadvacet let! To první je klasický příběh. Manželství ze školy. Svatba na konci studia, narodila se Marie. Rozvedli jsme se. Když chodila Marie do třetí, čtvrté třídy, prchli do Francie. Pak jsem ji dlouho neviděl. Jezdila s matkou po světě, střídali se tam nějací pánové. Dneska je jí 32 let, pracovala v Indii, na Zanzibaru..." To zní hodně dobrodružně. "Vyrostla v jiných podmínkách. Moje současná děcka mají rodinu stabilnější. Marie se občas zastaví. Hodně pracuje a cestuje, je mezinárodní manažerka." S pubertou tedy máte u prostřední dcery premiéru. "Dominika (15) má svůj svět a je důležité hlavně to její. Občas to je k vzteku." A nejmladší? "Sofii miluju, je to mazlík. Má to být sice podle jména bohyně moudrosti, když se ale dívám na toho draka, tak nevím. Má to ještě čas, jsou jí teprve čtyři." Druhá rodina je tedy harmoničtější? "Po rozvodu bylo dvanáct let bezvládí, jak já tomu říkám, a pak nová rodina. Tak to vyplyne, to život přinese. Taky žena je s dětmi doma." To se dneska moc nenosí, ne? "Malá je malá a nás ani nenapadlo, že bychom řešili nějaké šílenosti jako práce a chůvy. Myslím, že pokud to jde a žena není zrovna nukleární vědkyně nebo hopsanda, která by chtěla vystupovat a pokud jí to netrápí, je docela dobré, když je s dítětem doma. Já bych ji k tomu ale nenutil." Jak dlouho je vaše žena v domácnosti? "Patnáct let. Před několika lety měla "takové drbání", že by šla do práce. Do toho přišla Sofie a i Dominika, i když je větší, vyžaduje pozornost. Ale pro mě to, že je doma, žádný moc velký servis není." Opravdu? "U nás není patriarchát ve smyslu, že přijde večer tatínek a musí být teplá večeře. Za to dvanáctileté bezvládí nemám problém s ničím. Kromě žehlení, kterému se nijak zvlášť nevěnuju. Často ale vařím." Sledují vás dcery v televizi? "Ta malá vždycky jen řekne: Hele, tatínek. Nehodnotí to, jsou jí čtyři, je to pro ni atrakce. Ta větší je v pubertě, má jiné zájmy. Jak vidíte, velká odezva v rodině není. Nijak to neprožívají." A co cizí ženy, stále na vás letí? "Neletí. Jsem šťastně ženat a po jiných se neohlížím, neboť to přináší jen zmatky a problémy." Že neletí? Nemluví z vás náhodou falešná skromnost? "Falešná skromnost ne. Opravdová." Prý rád jezdíte na chatu... "Já tomu říkám rekreační středisko, ale dá se tam jezdit jen v létě. Je to na Sázavě. Teď zazimujeme, vypustí se voda, aby to nepopraskalo a stejně něco praskne." Takže jste příkladný a starostlivý chalupář? "Musím se pochválit. Letos jsem porubal tři borovice. A na ty asi dvoumetrové pahýly jsem vyrobil pro malou domeček na kuří nožce. Má tam židličky, stoleček, kobereček." "Prý mi ta uniforma moc sluší, tak už nenosím nic jiného."