Je nejlepším a nejžádanějším moderátorem současnosti, na svém kontě má řadu úspěšných cédéček a také pár milionů. Jaké to ale bylo, když Leoš Mareš (30) začínal? Kdy poprvé stanul před publikem a čemu vděčí za úspěch ze všeho nejvíc? Jak na období, kdy na pomyslný Olymp teprve šplhal, vzpomíná dnes a jak to vidí jeho maminka? Zlobivé dítě s dvojkou z chování Lidé v Berouně, kde vyrůstal, si Leoše Mareše pamatují jako kluka, kterého bylo všude plno. Jinak byla jeho dětská léta stejná jako u všech dalších dětí vyrůstajících za komunismu. S mámou Lenkou, která pracovala v cukrárně, a tátou Ivošem, mistrem odborného výcviku, vyrůstal v panelovém domě na okraji okresního města a v létě jezdil na pionýrské tábory. To, v čem se od svých vrstevníků liší, se ukázalo hlavně ve škole. Už tam, podle jeho vlastních slov, vynikal hlavně ve vyrušování. Kromě toho mu ale šla i matematika, a tak pokračoval na matematicko-fyzikální gymnázium. A tehdy přišlo období, kdy se jeho touha po bavení jakéhokoliv publika projevila naplno. "Rád jsem bavil lidi, hlavně v kombinaci s hudbou. Poslouchal jsem Michala Davida, Standu Hložka, ovlivňovali mě všichni doboví umělci. Byl jsem klasický konzument a na nic si dnes nehraju. Byl jsem šťastný, že jsem měl podpisy všech hráčů Slavie Praha a taky Ladislava Mrkvičky, kterého jsem jednou potkal," přibližuje Leoš léta svého dospívání. A jak tu dobu vidí jeho maminka Lenka Marešová? "Odmalinka pořád něco sepisoval a také hodně četl. Když byl na gymnáziu, po škole si domů vodil spolužáky a rozdával jim role, aby mohli hrát hru, kterou předtím napsal. Ve škole měl za vyrušování párkrát i dvojku z chování." Poprvé před publikem Jednoho dne ho maturující třída slečen z berounské ekonomky požádala, aby jim na rozlučkovém večírku pouštěl písničky. Sklidil úspěch, a tak netrvalo dlouho a začal dělat dýdžeje i na berounských diskotékách. Tam měl Leoš vždycky nabito, protože dělal show, které bylo originální a zaujalo. S kamarády se převlékal za členy různých kapel, např. ABBY a byl tím úplně posedlý. Pro to, aby sklidil úspěch, by snad udělal cokoliv a pokaždé se pečlivě připravoval. Chodil na gymnázium, v noci hrál po diskotékách a domů chodil unavený. Když se ho jeho máma zeptala, proč to všechno dělá, řekl jí, že čeká, až si ho někdo všimne, "Chtěl jsem, aby se to lidem líbilo, a tak jsem si vymýšlel různé kostýmy. Jednou jsem měl tričko s neonovými číslicemi, které jsme odpočítávali, jindy jsem si oblékl tričko s našitými prezervativy nebo igelitovou pláštěnku - to bylo na téma vesmír. Byly to extravagantní kostýmy pro zábavu," vzpomíná dnes nejžádanější moderátor na své začátky. Na prahu dospělosti Když Leoš odmaturoval, řešil, co dál. Chtěl zkusit divadlo nebo studoval kameru. Zkoušky absolvoval, ale nepřijali ho, a tak si podal přihlášku na vysokou ekonomickou do Chebu. Když začal první semestr, jela jeho máma do Chebu s ním, ale Leoš ze všeho nejdřív zajímal o to, jestli v Chebu mají rádio. Za pár dní se tam šel zeptat a vzali ho. Začal moderovat jeden z nočních hudebních pořadů a jeho život se změnil v maratón. Studoval, v noci chodil do rádia Egrensis a když na víkend přijel domů do Berouna, šel dělat dýdžeje na diskotéku. Jeho máma rozhlasovou stanici Egrensis doma nechytila, a tak se jednou vypravila do Mariánských Lázní a tam si Leošovo vysílání, aniž by to věděl, poslechla. "Ze začátku jsem k němu byla spíš kritická a nevěděla jsem, jak s ním o jeho práci hovořit, abych ho neranila, ale na druhou stranu jsem mu strašně moc fandila a všechno naplno prožívala s ním," řekla Nedělnímu Blesku Lenka Marešová, která dodnes kroutí hlavou nad synovou vytrvalostí a houževnatostí. Začátky na Evropě 2 Po vysoké škole se Leoš uchytil na rádiu Evropa 2. S tímhle rozhlasovým týmem se současný nejoblíbenější moderátor setkal v roce 1996, když na křtu debutového alba Těžkej Pokondr získal telefon na programového ředitele Evropy 2, kterému pak zavolal. Vysílat začal počátkem roku 1997. Miloval to tam hned od začátku. K vysílání ho nejdřív pustili v noci, takže večer ještě spal doma v Berouně a před půlnocí vstal a jel do Prahy. V červnu 1998 Leoš na Evropě 2 začal moderovat ranní show. Současný programový ředitel Evropy 2 Petr Vladyka zrod jeho kariéry nezažil, ale ví moc dobře, že právě Mareš je od začátku zárukou toho, že ranní show, kterou nyní vysílá společně s Patrikem Hezuckým, je nejposlouchanějším rozhlasovým pořadem u nás vůbec. Ruku v ruce s kariérou rozhlasového moderátora se však začala rozjíždět i Leošova kariéra coby zpěváka. Tehdy si na sebe poprvé oblékl kožich, další ze svých kostýmů. Média o něm napsala, že se tím podbízí publiku a jako o "děvce v kožichu pro slečinky" se o něm v jedné ze svých písní zmiňoval i Richard Krajčo. "Kožich byl jen jedním z mých nápadů a když to mělo úspěch, koupil jsem si druhý. Byly to jen látky bez podšívky, nic pravého," vysvětluje. V roce 1999 nazpíval píseň Tři slova, která po dvou letech dala název jeho debutovému albu. Poté se Leoš začal objevovat jako interpret v různých zábavných pořadech a většinou to bylo v kožichu. V tomhle kostýmu nafotil i obal desky a pak s ním vystoupil také v televizi, když v roce 2001 v Českém slavíkovi získal ocenění Objev roku a Skokan roku. Na další desku si Leoš ovšem pořídil další kožich a tvrdil, že k jeho písničkám to prostě patří. "Když jsem pak ale měl moderovat Českého slavíka, rád jsem si na sebe vzal i smoking," uvádí dnes věci na pravou míru. Zrození moderátorské hvězdy V prosinci 2003 dostal Leoš Mareš jednu ze svých životních příležitostí. Dostal nabídku na uvádění přímého televizního přenosu vyhlášení ankety Český slavík ze Státní opery v Praze. A Leoš si významu tohoto okamžiku byl patřičně vědom a jako vždy se i tentokrát perfektně připravil. "Scénář jsem si napsal sám a měl jsem z toho obrovskou radost, ale zároveň i trému. Takový přenos je pro mě něco jako adrenalinový sport. Když se všechno rozsvítí, vyjdete na pódium a rozjede se muzika, máte pocit, že zemřete nervozitou, ale po třetí větě, když není problém, to z vás spadne. A po první pozitivní reakci od publika, kdy cítíte, že vás berou, se dostaví něco jako orgasmus," vysvětluje Mareš. Ze stejného důvodu - vzrušení okamžiku - ho prý uchvátila i revoluce v roce 1989 nebo oslavy po vítězství v Naganu. Nejkrásnější na tom podle něj je směsice napětí i obav a také to, že člověk najednou nachází společnou řeč s někým, s kým se v životě neviděl. Nadšení davu miluje i na fotbalových zápasech, kterých se účastní tak často jak může. Po Českém slavíkovi následoval jeden úspěch za druhým a Leoš začal vydělávat statisíce. Od roku 2003 moderuje prestižní televizní hitparádu Eso, v roce 2005 se stal hlavním průvodcem reality show Big Brother, na jaře 2006 brilantně uvedl finálový večere Týtý a na podzim téhož ruku začal moderovat třetí řadu soutěže Česko hledá SuperStar. Jeho nynější výkon je přitom hodnocený samými superlativy. "Vůbec mě nenapadlo, že bych to mohl někdy moderovat. Soutěž jsem předtím sledoval jen jako zapálený fanda, ale pak mi zavolal Pavel Zuna a věci nabraly rychlý spád," vypráví Leoš. "Líbil se mi všude, ale právě v SuperStar je mému cítění úplně nejblíž. Vím, že do toho dává všechno, co může a i když to nevypadá, má trému. Přeju mu, aby to hlavně všechno ustál," řekla Nedělnímu Blesku Leošova maminka. Co bude dál? Leoš míří ještě výš a kdyby prý nemohl moderovat, jeho život by skončil. Jeho velkými vzory jsou Karel Šíp a Jan Kraus a jednoho dne by v televizi chtěl mít svou vlastní show. Sám ale cítí, že na to musí ještě "dozrát". Když se z něj stal táta... Leošovou vyvolenou se stala už před lety Monika Poslušná, která mu vloni porodila syna Jakuba. Jak se seznámili? "Bylo to před osmi lety na Evropě 2. Hned jsem věděl, že je to ta pravá, ale proč, to vysvětlit neumím, hlavně ne mužským mozkem ženské. Vážně si ale nedovedu představit, že by do mého života mohla přijít nějaká jiná žena, která by byla jakoby lepší. To pokládám za zcela nemožné," tvrdil Leoš ještě před tím, než se stal tátou. A i když moderování v SuperStar mu teď zabírá hodně času, tvrdí, že v porovnání s ostatními otci má na rodinu času víc.