"O tom se nesní žádné malé holce z Vysočiny ani odjinud," s dojetím vypráví energií sršící módní návrhářka Blanka Matragi (53), které v Libanonu trefně přezdívají Uragán. "Princezny a šatičky a pohádkové paláce... Nikdy bych si nepomyslela, že se tam dostanu, že tam budu mít otevřené dveře a že budu moci dělat šaty bez finančního omezení." Do zahájení unikátní výstavy ke čtvrtstoletí její tvorby v pražském Obecním domě - je přístupná ode dneška od 15. října - zbývaly v době našeho povídání už jen hodiny. Nabízelo se maličké podezření, že paní Matragi bude zrovna tak výlučná a nedostupná jako její úchvatné šaty pro princezny, a to tedy nebyla ani náhodou. Usmívá se. Žertuje. Když obdivujeme její vitalitu, odpovídá: "Do rakve ještě neskáču." Nejspíš si tady kompenzuje absenci tohoto druhu humoru v arabském světě. Za takové svatební šatičky od Blanky Matragi zaplatí arabská princezna i sto tisíc dolarů. Královské rodiny si mohou dovolit, na co si vzpomenou, a ony si velmi často vzpomínají na Salon Blanka Matragi Haute Couture, který najdete na hlavní třídě v Bejrútu. V roce 1980 se slavnostně otevíral: "Ježíš, a já měla na sobě tu lupenovou blůzu," spíná ruce Blanka Matragi. "Na té jsem udělala kariéru." Kdyby tak šaty uměly mluvit, štěbetaly by na výstavě v Obecním domě asi nepřetržitě. Každé z nich v sobě tají nějaký příběh. Ty nejnovější modely se dokončovaly v izraelsko-libanonské válce. "Bejrút hořel a my šily," popisuje situaci módní návrhářka. V Libanonu začínala před pětadvaceti lety z ničeho, dávala si inzeráty a obcházela firmy. Získala zakázku na kolekci svatebních šatů, které posléze učarovaly princeznám. "Pro arabskou princeznu ze Spojených emirátů jsem nedávno ušila nádherné šaty s motivem labutě," vypráví. "Princezna se v nich vdala a pak mi je věnovala. Byla v nich asi jen dvacet minut, takže jsou úplně nové a vzácné, dělala jsem na nich dva měsíce." Šaty - labuť uvidíme na výstavě, ale jako první nás tam uhodí do očí růžový motýlí lustr, neboť sklářka Matragi se vrací ke sklu: "Můj otec byl sklář a sklářství jsem vystudovala," říká hrdě s pohledem na lustr. "Váží čtyři tuny, je obrovský, pojala jsem to ve velkém. Výstavu ozvučím, jsem taková emotivní, ráda bych, aby atmosféra pohltila lidi nejen vizuálně, ale i sluchově." Chcete na vlastní oči spatřit Pohádku tisíce a jedné noci? Čeká na vás v Obecním domě.