Lucie Bílá (40) poprvé přiznává: Bojím se davu a zoufalých lidí. Bez Vendy, doprovodu nebo ochranky neudělám ani krok! Nůž v kapse, půllitr piva, napřažená ruka opilce, sprosté nadávky, zlé anonymní dopisy a výhrůžky... To všechno si Slavice prožila. Naposledy? Zrovna před pár dny. "K autu vedle divadla mě doprovázel člověk s nožem v ruce," líčí čerstvý nepříjemný zážitek Lucie. "Ten člověk říkal, že prý beze mě nemůže žít. Snažila jsem se ho uklidnit a periferně sledovala jeho ruku s nožem. Nemohla jsem dělat nic jiného. Přestože byla ulice plná lidí, nikdo si ničeho nevšiml," pokračuje zpěvačka, která konečně došla k poznání: "Byla to moje chyba, šla jsem sama." A Lucie pokračuje: "Taky mě napadl člověk v jedné restauraci, byl pod vlivem alkoholu. Pochopila jsem, že jsem jen jeho náhodným viníkem, se kterým si chce vyřídit účty. Nebýt ale tehdy číšníka a dvou hostů, nevím, jak bych dopadla. Nemohli ho ode mě ani odtrhnout," popisuje Lucie, jak jí málem roztříštil půllitr o hlavu. Všechno to byly ale jen zkušenosti, které ji poučily. "Do davu skutečně sama už nikdy nevstoupím. Vždycky se najde někdo, kdo si se mnou bude chtít vyřídit všechny své křivdy, které se mu staly. To napadání na veřejnosti už v žádným případě neberu na lehkou váhu. Naštěstí mám muže, který si mě hlídá jako svoji princeznu," říká Lucie. Zároveň zdůrazňuje, že se na nikoho nezlobí. Ani prý za zlé a výhrůžné dopisy typu: "Ty kur.., tomu tvýmu spratkovi uřízneme hlavu!" "Jsem si vědoma toho, že někteří lidé musí čelit takovému tlaku a tolika těžkým zkouškám, že potom mají zkratové jednání,“ přemítá Lucie a snaží se krutosti pochopit: "Jsou to většinou nešťastní lidé, kterým jejich trápení zakalí tak černě mysl, že začnou být agresivní. A člověk jako já je pro ně ten nejsnadnější hromosvod. Můžu si za to ale sama. Měla bych vědět, na jaká místa prostě nesmím chodit." S Hankou Zaňákovou by ale zpěvačka nikdy neměnila! Byť by jí nikdo nezáviděl a měla by už dnes třeba kopu dětí... "Já si myslím, že v životě je všechno v rovnováze. Štěstí i zloba. A když mě napadne zle člověk, neberu to jako že splácím zase nějakou daň. Do mýho života to prostě patří. Důležité je jenom vědět, že všichni kolem mě nemohou přemýšlet jako já. Zoufalí lidé prostě dělají zoufalé věci. Já musím být jen opatrná a vědět, že do davu nikdy nesmím sama! Naštěstí Vašek je můj rytíř a všichni taky musí pochopit, proč mi je doma tak dobře..."