Zkušený televizní matador Pavel Dumbrovský (48) vystřídal po boku Pavly Charvátové Pavla Zunu. Učí se mluvit a než jde do studia, vybije energii cvičením. Doma má s manželkou občas "Itálii", ale jinou by nechtěl. Dělal jste reportéra, pohyboval se mezi zajímavými lidmi. Proč jste vůbec vzal moderování zpráv? Kvůli krásné Pavle Charvátové? (směje se) Pavla je samozřejmě velmi pohledná žena a skvělá profesionálka, která mi moc pomáhá... To aby se vaše žena měla na pozoru! ...no, Jitka (manželka - pozn. red.) mi teď někdy říká: "Hele, vy se s tou Charvátovou na sebe tak díváte! A taky těch mladých holek kolem..." Vidím, že vám to dělá radost, když manželka žárlí... Radost ne, ale jsem rád, že má o mě pořád takový zájem...(směje se) Zpátky k práci. Proč jste to vzal? Byla to pro mne zajímavá nabídka. Ale prý jste si pohoršil a berete teď míň... Jo, to jsem četl a hodně jsem se divil. Přitom se mě nikdo z těch "novin s vykřičníkem" na nic neptal. Takže abych to uvedl na pravou míru, nepohoršil jsem si. Jinak bych to nevzal. Hodně jste prý ale váhal, v podstatě 15 let jste nemoderoval. Nebál jste se toho trochu? Samozřejmě že jsem měl určité obavy. Ale vzala si nás s Pavlou na starost profesorka Postlerová z DAMU a tři týdny před vysíláním jsme k ní chodili každý den cvičit moderování. Teď za námi jezdí na Novu. A dává vám zabrat? To teda ano! Nutí nás třeba čtvrt hodiny před vysíláním, abychom s Pavlou lítali po chodbách, dělali kliky, třepali rukama, skákali, abychom tu energii ze sebe dostali. Ale abych se vrátil k původní otázce, obavy nebyly tím hlavním důvodem mého váhání... Když jsem dělal reportéra, platila moje dohoda s vedením, že vždycky na jaře a na podzim budu mít měsíc a půl volno na cestování. Tak to už je velká vášeň... Když jsme s manželkou třeba o víkendu dva dny doma, už jsme nervózní a musíme někam vyjet. Potřebujeme, aby se něco dělo, nesnášíme nudu. Jste spolu už 27 let, prozraďte recept na dlouhé spokojené manželství! Máme hodně společných zájmů, oba rádi cestujeme. A taky nedám manželce ani na chvilku vydechnout, aby neměla čas nějak přemýšlet... Když někam jezdíme po čtrnácti dnech, tak to má co dělat. Dvakrát vypere, vyžehlí, zabalí a už jedeme znovu. (směje se) Hm, to pasujete lékařku neuroložku docela do podřadné role... To vůbec ne, ona všechno perfektně stíhá, pořád se profesně zdokonaluje, jezdí na kongresy. A stíhá i ty domácí práce. To zní až podezřele idylicky. Ale to víte, že občas máme nějakou tu "Itálii", řveme na sebe na zahradě, až sousedi koukají... Máte 26letého kluka a dvě holky, 19 a 7 let, šel byste ještě do mimina? No jistě, proč ne? Taky to ženě občas říkám! O děcku už ale nechce slyšet ani náhodou. "Počkej si už na vnoučata", říká mi. A to právě nechci! Tak to byste si na to asi musel najít mladší... Kvůli tomu si mladší hledat určitě nebudu. A navíc, víte jaká je to výhra mít doma doktorku?! Když nám něco je, nemusíme nikam chodit po doktorech. A to je taky jeden z důvodů, proč nám to manželství tak drží. Přece si nemohu dovolit tohle pustit, ne! (směje se)