Za pár dní oslaví šedesátku. Na rozdíl od některých kolegyň, které se pracně vyrovnávají s přibývajícími vráskami a přemýšlejí, co dál, však Hanička Písnička, jak Haně Zagorové už léta přezdívají fanoušci i její blízcí, prožívá nejšťastnější období svého života. Žije se svou životní láskou, cestuje a splnila si sen - vydává knihu básní. "Jsem opravdu šťastná, nikdy jsem totiž nečekala, že se tohohle věku vůbec dožiju," říká Hanka, jejíž úsměv nedávno posmutněl odchodem blízkého člověka, stylisty Daniela Procházky (+26). Právě fotografie do Haniny knihy "Milostně" byly poslední spoluprácí Zagorové a Procházky. Jaký paradox: Hana, která od mládí zápasí s nevyléčitelnou chorobou krve, nikdy nedoufala, že oslaví šedesátku a Daniel, mladý a úspěšný, si sám sáhl na život v šestadvaceti. "Dan byl skvělý. Člověk, který do detailu žil módou, pracovalo se mi s ním báječně. Mrzelo mě, že v den jeho pohřbu jsem byla ve Španělsku. Zapálila jsem tam za něj svíčku a poslala kytici...," říká smutně Hanka. Zastihli jsme ji v Košicích, právě se chystala na rodinnou oslavu - další paradox. Zatímco Hanka se před šedesáti lety narodila, rodiče muže jejího života, Štefana Margity, se před šedesáti lety vzali. "Oni jsou moje druhá rodina, cítím se tu moc dobře," říká zpěvačka, o níž málokdo ví, že celý život kromě hudby píše básně. "Je to pro mě přirozený způsob odreagování se. Zhruba před rokem mě taky napadlo, že bych je mohla vydat spolu s písňovými texty, které jsem napsala. A když člověka něco nutká, má to prostě udělat. Tak jsem odjela do Španělska, zatímco Štefan zpíval v Portugalsku, a psala jsem..." Štefan Margita byl také prvním čtenářem některých, ovšem zdaleka ne všech, Hančiných básní. "Některými ho možná překvapím, ale určitě nezaskočím, na to jsme ve velkém souznění," naráží Hana na písňový text Adieu vyznívající jako labutí píseň jejich vztahu. "Ty básně jsou o mně, ale ne zas tak úplně. Tohle je fikce."
Adieu Uzavřem spolu příměří A bitvy vzorců kýčových A místo teplých večeří Dáme si volnost jako dřív. Třesklo jak výstřel ze tvých úst A já snad ani nebrečím Po velké párty bývá půst A pachuť - vzdát to bez řečí. Adieu ... Ať stane se, co má se stát A lepší už to nebude Ty zase budeš vyhrávat - A já to vzdávám - osude. Už nemám kuráž tady stát A věřit, že jsem nejlepší O naši lásku bojovat Když úmysly máš zaječí. Adieu ... Vypadáš stejně jako dřív Jen happy end se nekoná A žádný osmý světa div. Je konec - spadla opona. Třesklo jak výstřel ze tvých rtů Mám se tě vzdát a nevím jak. Volejte rychle sanitku A nebo radši pohřebák. Adieu
