Jeden z nejzdařilejších a nejoriginálnějších seriálů Byli jednou dva písaři natáčela Čs. televize v roce 1972. Podle knihy Gustava Flauberta vznikl před téměř pětatřiceti lety ojedinělý desetidílný cyklus kouzelných příběhů dvou vzácných, mírně dětsky pošetilých přátel Bouvarda a Pécucheta. Písaře sice opatřil scénářem renomovaný Jaroslav Dietl, ale jinak postavy na place patřily zcela Jiřímu Sovákovi a Miroslavu Horníčkovi. Měli totiž skoro oficiálně dovoleno podle chuti improvizovat, což dalo dílu úžasnou chuť i vůni. Všichni lidé u obrazovek věřili, že opravdu navštěvují kouzelný a pro nás cizokrajný francouzský venkov. Dodnes často reprízovaný seriál kouzlí na tvářích diváků úsměv, přestože natáčení poznamenala smutná událost. V objektu Trojanova mlýna na okraji Prahy, kde se natáčelo, zahynul v nádrži na vodu Horníčkův syn Jan (†21). Přijel se podívat za otcem a při epileptickém záchvatu spadl do nepříliš hluboké vody. Nikdo nebyl nablízku, aby pomohl. Horníček dokázal po jisté pauze dál hrát, nechtěl kolegům kazit práci. Strašlivá ztráta jediného dítěte není na humorných historkách vůbec patrná. Mlýn stojí na Únětickém potoce dodnes, nyní patří cizincům, kteří ho proměnili v zemědělskou usedlost. Příště: Inženýrská odysea Příště: Inženýrská odyssea