Členům švédského dua Roxette bylo plus minus třicet, když se zkraje roku 1989 mezinárodně prosadili hitem The Look. První příčka americké a sedmé místo britské hitparády nejprodávanějších singlů, to byl jeden z nejvýraznějších startů v dějinách moderní pop music. Per Gessle (1959) a Marie Fredriksson (1958) vystoupí se svými hudebníky 9. října v pražské Paegas Aréně. V souvislosti s tím poskytl Per Gessle Blesku následující rozhovor. Co nabídnete návštěvníkům svého pražského koncertu?
"Kromě písní z nového alba samozřejmě všechno to, co Roxette na scéně prosadilo. Nebude chybět ani jeden náš velký hit. Koncert by měl být výrazem štěstí, že i po patnácti letech existence máme publiku co nabídnout." Jsi jedním z největších světových hitmakerů poslední dekády. Když komponuješ, co přijde jako první ­ útržek textu, kousek melodie?
"Jednou to, jindy ono. Zapíšu si kousek melodie, textový slogan. To, co mě právě napadne. Často si zavolám domů, bych si kousek melodie nahrál na záznamník. Abych se ale mohl dokonale koncentrovat, musím mít čas, být úplně sám a cítit se v pohodě. Nejkrásnější okamžiky zažívám, když je album hotové a já se chystám na další. Když jsem byl mladší, měl jsem pocit, že musím pořád něco skládat. Teď si k písničce sednu až tehdy, když mám nápad, o kterém jsem přesvědčený, že za to stojí. Mimochodem, napsat jasný hit je to nejtěžší, k čemu se v pop music můžeš dostat. Tříakordový prostor totiž není nijak velký, hrozí nebezpeční opakování. A také to, že se chytneš do vlastní pasti, že tvoje písničky přestanou být unikátní." Jak důležitou roli hraje ve hvězdné kariéře Roxette image?
"Když jsme začínali, ani jsme dost dobře nevěděli, co to image je. A to nám zůstalo. To, jak se oblékáme, jak se tváříme, co říkáme, je čistě naše věc. Rozhodující je to, co děláme. Tedy pop music. Jen v případě videoklipů je tomu trochu jinak, protože jsou většinou výrazně stylizované, tam jde o týmovou práci." Koncertní turné, to jsou každý den jiné hotely. Právě proto se vaše nové album jmenuje Room Service, Pokojová služba? "Vůbec ne, nemá to s hotely nic společného. Prostě mě napadlo, že dobrá hudba je ta nejlepší pokojová služba. Jinými slovy, dobrá muzika dokáže v každém pokoji udělat daleko větší pohodu než dokonalý úklid a servírovací stolek s těmi nejvybranějšími lahůdkami." Cestování tě pořád baví? "Na turné mě baví vlastně pouze ony dvě hodiny, které trávíme na pódiu. Zbývajících dvaadvacet hodin je většinou pořádná otrava. U muziky mě navíc stále drží ten nesmírně dobrodružný a stále proměnlivý tvůrčí proces ­ psaní písniček, jejich neustálé předělávání, zdokonalování a nahrávání. Mám prostě radost z toho, když něco nového vzniká." Marie má dvě děti, tobě se před třemi lety narodil syn. Změnilo to nějak tvůj život?
"Narození dítěte změní každého. Třeba ráno vstávám už v sedm, což jsem si nikdy neuměl představit. Měsíc od měsíce se také mění náš vztah. Čím je syn starší, tím důležitější roli v jeho životě začínám hrát. Když byl úplně malý, vlastně mě ani moc nebral na vědomí, jako kdybych neexistoval. Zajímala ho jedině maminka. Teď už je to jiné." Máš čas si s ním hrát? "Samozřejmě. Playstation, nintendo, a tak. Kdybych měl nějaké »normální« povolání, pracoval bych od devíti do čtyř, nebo do pěti. Doma bych byl někdy v šest večer, někdy ještě později. Času na syna bych tedy příliš neměl. Já si naštěstí svou pracovní dobu v zásadě určuji sám. Žiji s rodinou střídavě ve Stockholmu a v rodném Halmstadu na západním pobřeží Švédska. Tam mám také nahrávací studio, jakousi dílnu, kde nahrávám demosnímky svých písní. Z domova jsem pryč vlastně jenom tehdy, když se vydáme na turné.