Hudební skladatel Petr Hapka (62) a módní návrhářka Olga Michálková (40) tvoří dvojici, kterou jen tak nepřehlédnete. Třeba už kvůli tomu, že Petr měří metr devadesát sedm a Olga metr osmdesát pět. Mají spolu syna Kašpara (4), zatím metr deset, a když si s nimi chcete popovídat, musíte se vydat na Okoř nedaleko Prahy. Co na sobě obdivují a jak se seznámili? Jak Petr Hapka skládá a co by si ještě přál? (Než jsme začali rozhovor, Petr Hapka si telefonicky domlouval, s kterými ze svých dětí stráví následující víkend, což vzápětí s lišáckým úsměvem komentoval slovy: To víte, děti se o mně perou. A já se jako správný kohout snažím mít je pod křídly.) Takže se u vás scházejí všechny? (Kromě syna Kašpara, kterého má Petr s Olgou, má ještě dalších pět dětí s jinými ženami a Olga má také ještě jednoho staršího syna - pozn. aut.) Petr: K tomu dojde opravdu málokdy, ale ty menší mám kolem sebe často - Kašpárka a i Haštálka a Mikuláška ze vztahu s Ingeborg. A vaše dvě nejstarší dcery Markéta a Petra? Udělali z vás už dědečka? Petr: Markétě je osmadvacet a ze všech sil se snaží, abych dědeček byl, ale zatím nejsem. Některé lidi po padesátce malé děti znervózňují. Vás ne? Petr: Spíš mě dobíjejí a myslím to pozitivně. Inspirují mě. Jste zásadový rodič? Petr: Spíš se nechám ukecat. Podlehnu nejen dětem, ale i ženským. Jsem táta jako každý jiný. Olinka našeho Kašpárka ráno odveze do školky a já ho pak odpoledne vyzvednu, tohle máme rozdělené. Umělci nejsou žádná vzácná podivná zvířata, jsou to normální lidé, na něž se to zvířectví někdy jen lepí. Co s kluky děláte nejradši? Berete je na své jízdy na motorce? Petr: Na to jsou ještě malincí, ale občas je provezu v nějakém veteránu, což mají rádi. Chodím s nimi na kolotoče, do muzeí a kupuju jim knížky. Myslím, že v jejich věku je dobré číst pohádky nebo encyklopedickou literaturu. Nutíte je hrát na violu jako kdysi vás nutila vaše maminka? Petr: V tomhle přísný nejsem. Druhý nejmladší syn Haštal má veliké hudební nadání a hrne se do toho sám. Jak jste se vlastně dali dohromady s Olgou? Olga: Když jsme se poprvé setkali, bylo mi 21 let a Petr mě úplně uhranul. Znala jsem jeho písničky a říkala jsem si, že to musí být hrozně romantický člověk. A je? Olga: V podstatě jo. Líbili se mi i jiní, ale že bych v životě hledala nějaký idol, to ne. Mimo jiné mi je na Petrovi sympatická i jeho sběratelská vášeň. Petr: S Olinkou se známe dvacet let, ale skutečně spolu žijeme let teprve šest. Byla to láska na první pohled? Petr: Víte, láskám na první pohled moc nevěřím. Jsou krásné třeba týden, někdy měsíc, ale pak to vyprchá a je to pryč. A pak jsou takové ty lásky, kdy člověk neví, co si o tom má myslet, přicházejí drobné pozornosti, dotyky rukou a to může trvat rok, dva - anebo těch šest. Olgo, radíte Petrovi, co si má vzít na sebe? Olga: Petr má rád klasickou módu a má svou jasnou vizi, co si na sebe vzít a nevzít. Náš vkus je velmi podobný, takže radit nemusím. Petr: Vždycky mám tak dva skvělé obleky, protože víc nepotřebuju. Po módních výstřelcích netoužím, nosím staré motýlky a nejvíc se mi líbí móda třicátých let. Hudbu prý skládáte jen tehdy, když cítíte vnuknutí. Nejste nervózní, že vás múza třeba už nepolíbí? Petr: Nejsem. Nejlepší nápady, například na hudbu k filmům, ke mně vždycky přišly večer před natáčením a převálcovaly to hotové. Kdyby to ti režiséři chudáci tušili, nespali by celé noci, protože jsem zase neměl skoro nic a už byl objednaný padesátičlenný orchestr. Zpravidla mi to začne pálit úplně jinak. Sednout si a vyplňovat křížovku not podle textu nebo filmového scénáře není nic pro mne. Vždycky to odněkud přiletí. S textařem Michalem Horáčkem jste právě dokončili svou pátou desku... Petr: Je hotová, teď už ji jen čistíme a hrajeme si s ní. Chtěl bych, aby vyšla koncem léta. Dvě z písniček na ní bude zpívat Jarek Nohavica a ještě jednu chci udělat pro Richarda Müllera, protože když ho nemám na desce, jsem nešťastný. Výrazem to je nejúžasnější zpěvák, jakého znám. Nikdo nezazpívá líp písničku Rozeznávám, to mám vždycky po těle husí kůži. Horáček je geniální textař a když má tu svobodu, že může psát sám ze sebe a já to pak zhudebním, tak je ještě geniálnější. K jeho textům přistupuju stejně jako k ději filmů - příběh do sebe nejprve musím nasáknout a pak to vyjádřit hudbou. Přemlouval vás někdy Michal Horáček, abyste vsázel? Petr: Proboha, to ne. Jediné, co se peněz mezi námi týče, je to, že si od něj občas půjčím. Máme spoustu společných věcí, jsme na jedné notě, ale na té hráčské je Horáček zatím sám. Dokázal byste napsat písničku pro Gotta nebo Vondráčkovou? Petr: Pro Gotta jsem písničku nenapsal, i když zpíval moje filmové melodie. Helenku mám rád, ale jedinou moji písničku zpívala asi před 30 lety. Oni mají svůj styl. Zplodil jste šest dětí, napsal spousty pěkné hudby, co byste ještě chtěl? Petr: Napsat ještě hodně další hudby a ani proti dětem nic nemám. Co se tvorby týče, cítím se dnes mnohem svobodnější, za minulého režimu to bylo v kumštu složitější a ty, co nebyli oblíbeni, například Hana Hegerová, se vždycky nějak podařilo dostat na kolena a to právě byla i ta připravená aféra se zpronevěřenými penězi na kontě. Ale o tom se už bohužel nepíše.