Nebála se ničeho a z rozjetého vlaku show byznysu před dvěma lety vystoupila. Nedávno do něj nasedla znovu. Teď je Bára Basiková (43) odpočatější, vyrovnanější a v muzikálu Obraz Doriana Graye zpívá jak o život. Co celou tu dobu dělala? A co bylo příčinou jejího návratu? Peníze nebo stesk? Po čem ještě touží a jak jí to klape v manželství? Co způsobilo vaše dva roky prázdnin? Potřebovala jsem si odpočinout. Už mě to prostě přestalo bavit. A děsně mi to pomohlo. Vyčistila jsem si hlavu, zklidnila se a taky získala potřebný nadhled. Leccos jsem přehodnotila a zjistila, že spousta věcí není tak důležitých, jak se na první pohled zdá. A jsem ráda, že jsem si ten "luxus" dvouletých prázdnin mohla dopřát. Zazpívala jste si vůbec za tu dobu? Občas. Něco málo. Většinou jsem všechno odmítala. Co se změnilo, že se teď vracíte? Dva roky bylo akorát. Pak už mi přišlo divné, že všichni kolem pracujou a já si jen užívám. Bylo to hlavně psychický. A jak jsem v té době byla ráda, že se můžu věnovat svým čtrnáctiletým dcerám Aničce a Marušce, tak pořád jim nablízku také nemůžu být. Všechno má svou míru. A co na tom bylo nejlepší? Že jsem hodně vařila a uklízela, tím se rozhodně chlubit nechci, to dělá každá ženská. Ale co se mi líbilo nejvíc, bylo to, že jsem měla víc času na čtení knih, nebo na úplně obyčejné věci jako je zajít s dětmi do kina nebo na výstavu. A samozřejmě jsem ten čas využila i na cestování. Radost jsem měla i z toho, že jsem měla konečně víc času na přátele. To totiž v normálním provozu člověk stále odsouvá. Teď jsem ale měla čas navštívit své kamarádky a to mě bavilo, hlavně když měly třeba malé miminko. Chtěla jste mít také miminko. Pokoušíte se o to ještě? Spíš ne. Přeci jen věk už pokročil... Člověk nemůže mít všechno. Mám dvě děti a to je bezvadné, každý takové štěstí nemá. A také práci, která mě baví - vemte si, kolik je lidí, které práce nebaví. Proto jsem naprosto spokojená a všeho si moc vážím. Zkrátka jsem v pohodě. A váš manžel, architekt Jaromír Pizinger? Z prvního manželství má dospělého syna. Chtěl by ještě další dítě? Chtěl, ale teď to už neřešíme. Jsme spolu devět let, takže Marušku s Aničkou vychovával, má je rád a je to šťastný táta. Nebála jste se, že po vás po dvou letech "neštěkne ani pes" a že vás třeba převálcují SuperStar? Stát se mohlo ledasco, ale byla jsem s tím smířená předem. A navíc snad dělám věci pro lidi, kteří jsou zaměření trošku jinak než jen na SuperStar. A i kdyby se stalo cokoliv, vím, že nikdy nebudu bezprizorní a vždycky budu mít co dělat. Nebyla za vaším návratem na prkna, co znamenají svět, také finanční potřeba? To určitě ne. Po téhle stránce jsem nezávislá. Živí vás tedy manžel? To také ne. V tomhle jsem nebyla nikdy závislá na nikom. Prostě jsem jen předtím hodně pracovala. Proto jsem si tu pauzu mohla dovolit. Hrajete v muzikálu a po letech jste vydala další desku s Precedensem. Plánujete ještě něco dalšího? Tohle jsou moje dvě parkety a zatím mi to stačí. Nabídka k natočení další desky Precedensu mě oslovila, protože to je něco, co mi Martin Němec ušil na míru. A myslím, že cédéčkem Aurora jsme navázali na to, co jsme dělali před lety, kontinuita je tam pořád a to je myslím úžasné. A muzikál Dorian Grey? Čím vás oslovil? Vždyť po Rusalce, Johance z Arcu, Kleopatře a Lucrezii Borgii je to první muzikál, kde nehrajete hlavní roli... To ano, ale říkám, že tady není malých rolí. Každý tam má své místo a já hraju vlastně trojroli. Tuhle práci jsem po dvou letech přijala proto, že je to nekomerční, spíš umělecká záležitost a je to něco, co tu ještě nebylo. A taky proto, že hudbu složil Michal Pavlíček, který mě už předtím lákal do muzikálu Excalibur. Odmítla jsem to, protože jsem tenkrát ještě zkoušela v Národním divadle Lukrécii. Pak, když jsem viděla, jak je to pěkný, mi to ale přišlo trochu líto. Budete se svým mužem spolupracovat ještě na nějakém divadelním projektu, obdobně jako tomu bylo při muzikálu Rusalka? Už jsme si tím prošli a Jaromír byl šoubyznysem dost zklamaný. Má svou práci, dělá ji dobře a má jí dost a s mou branží už nechce mít nic společného, i když ji respektuje. Po všech těch zkušenostech mu není ani příjemné chodit se mnou do společnosti a já to chápu. Dá se vaše druhé manželství srovnat s tím prvním? To určitě ne! Je to úplně jiné a myslím, že to je i tím, že když jsme se potkali, věděli jsme, co chceme a nechceme a dokázali si vážit skutečných hodnot. Díky tomu je pak svazek dvou lidí stabilnější. Samozřejmě nemusíme mít na všechno stejný názor, to by ani nešlo, ale to je normální v každém vztahu, ať už partnerském nebo pracovním. Pocítila jste "krizi středního věku"? Co to je? A jak se to projevuje? Nevím. Jednou je na tom člověk lépe, pak se zase cítí mizerně, to je normální, a tak je to pořád dokola bez ohledu na věk. Poznáváte se teď ve svých dcerách, když dospívají? Maruška po mně moc není, i když zpívá a ráda se předvádí. Anička je spíš uzavřená, přemýšlivá samotářka a v tom je po mně, taková jsem byla vždycky, už odmala. Zádumčivá? Jo. Máte vůbec ještě nějaké profesionální přání? Jednou bych chtěla zkusit natočit film. Po jaké roli toužíte? Měla by být záporná, samozřejmě. A hodně dramatická. Líbil by se mi nějaký psychologicky náročný film. Odjakživa inklinuju ke smutnějším věcem a založením jsem jednoznačně pesimistka. A jako Vodnářka jsem i hodně citlivá, takže když se trápím, tak se trápím naplno a když přijde radost, tak je to zase velká euforie. Jiná už nebudu.