"Všechny síly šetřím na premiéru představení "Zkrocení aneb Shakespeare to psal pro mladší". Jsem ráda, že jsem dostala příležitost v divadle Metro," libuje si Antonie Hegerlíková (82). Ale hned jedním dechem dodává: "Samozřejmě vedle toho peču cukroví, toho bych se nikdy nevzdala." Radost z předvánočního času z herečky přímo čiší. "Ještě jsem se sice za dárky nevydala, ale už mám rozmyšlené, co komu pořídím," svěřila se Antonie. "Dcera má počítač nevhodně umístěný v kuchyni, nedávno jí na klávesnici spadly šanony a vymazaly jí dokončený text. Řekla jsem si, že nechám u truhláře vyrobit speciální police a koupím jí k tomu i praktické křeslo na kolečkách," říká herečka. Po čtyřiceti letech za volantem bez nehod už sama na řízení vozu raději rezignovala a nechává se vozit zetěm. "Je moc hodný a ochotný, tak si říkám, že mu pořídím pod stromeček něco do auta. Nové poklice na kola asi ne, protože by mu je u nás na sídlišti hned ukradli," přemýšlí nahlas. Antonie Vánoce nešidí. Zatímco na narozeniny a svátky svých blízkých s oblibou zapomíná, Vánoce jsou pro ni posvátné. "Rok před mými sedmdesátými narozeninami právě na Štědrý den přijely kamarádky ze Slovenska, matka s dcerou, 48 a 26 let, byla jsem z nich zdaleka nejstarší. Zrovna jsem se chystala házet bačkorou, tak jsme do toho šly společně. A představte si, ony obě měly bačkory špičkou do místnosti a já jako jediná špičkou ven. A vyplnilo se to, do roka jsem se vdala!“ usmívá se Antonie Hegerlíková. Po rozvodu s prvním manželem režisérem a pedagogem Antonínem Dvořákem už na svátost manželskou moc nevěřila. Ale stal se zázrak. O ruku ji tenkrát požádal kladenský herec Karel Fridrich, vdovec po zesnulé spolužačce. Prožili bok po boku krásných osm let, zůstaly nádherné vzpomínky. I proto jsou pro Antonii Vánoce krásným časem. "Vždyť je to pomalu taky poslední a jediná možnost, aby se lidé spolu sešli. Ještěže máme těch pár vzácných vánočních chvil."