Herec Jan Pohan (75) je sice nestorem českého dabingu, ale jinak je původem Němec jako poleno. "Osud se mnou pěkně zatočil, nikdy jsem to neměl lehké," svěřil se muž s příjemným hlasem, kterým k nám z obrazovky promlouval například jako Matlock nebo komisař Navarro, jehož osud osamělého otce herec "podědil". Jan Pohan se původně jmenoval úplně jinak. Narodil se jako Kurt Jüstl (7. 12. 1930 v Karlových Varech), páté dítě poměrně rozvětvené rodiny. Jeho otec byl čistokrevný Němec, jmenoval se August, matka Anna Magdalena Percy byla napůl Angličanka, napůl Češka. "Možná je to pro někoho šok, ale žijeme ve středoevropském kotli, kde se to odjakživa míchalo. Přišli k nám Němci, Francouzi i Rakušané," vysvětluje svůj propletený původ herec. Otec byl obchodník s látkami. Rodina Jüstlů se v roce 1933 přestěhovala z Varů do Prahy. Pak ale oba rodiče náhle zemřeli. To už ale nežil ani nejstarší bratr a situace byla opravdu tragická, protože zbyli čtyři nezaopatření sirotci. "Bratr Bedřich nakonec vyrostl v Německu, protože se se svými pěstouny nevyhnul odsunu, sestra Markéta se dostala na Moravu, Marie bohužel po válce zemřela," vzpomíná Pohan. Ve starém sirotčinci pod pražským Petřínem čekal bezbranný tříletý kluk, kam ho asi život zavane. Nakonec to dopadlo dobře, v roce 1935 chlapce adoptoval podplukovník František Pohan. Malý Kurt nejvíc z celé nové rodiny přilnul k babičce, která mu vštípila nejdůležitější životní zásady jako je to, že pořádek může být i na smetišti a dochvilnost je výsada králů. "Začal jsem užívat jméno Kurt Pohan, ale po pravdě řečeno, moc k sobě to křestní jméno a příjmení nešly. Doma mi říkali Jeníku. Navíc se po válce lidé hojně zbavovali německých jmen. V roce 1945 jsem se definitivně stal Janem Pohanem." Herec je vlastně dva v jednom. Zatímco Kurt slaví letos v prosinci pětasedmdesátiny, Jan je o patnáct let mladší a může si připít "jen" na šedesát. Zdálo by se, že osud si už dost pohrál s jedním lidským životem, ale na pozdějšího představitele Spellmana z filmu Rukojmí z Bella Vista nebo poručíka Langa z detektivky Na kolejích čeká vrah toho bylo připraveno mnohem víc. Na vojně v Litoměřicích se dostal k divadlu. "V civilu jsem napřed hrál ve Vesnickém divadle a v roce 1960 mě angažovali na Barrandov. Oženil jsem se, narodil se nám syn Jan. Manželství se ale po čase rozpadlo," vzpomíná herec. Druhá manželka byla letuška a měli spolu pro změnu dceru Kateřinu. Osud znovu vystrčil růžky a připravil herci další životní zkoušku. Podobně jako komisař Navarro, kterého měl v budoucnu dabovat, zůstal na výchovu dcery sám. "Když byly Kačence tři roky, zabila se žena v letadle, které spadlo v Kanadě. Trávili jsme pak s dcerou hodně času na chalupě na Šumavě. Rok 1989 a následné změny jsem uvítal, začal jsem cestovat. Přesto mě můj věk opravňuje k určité skepsi. Politickým přesvědčením jsem roayalista a takový přísný, leč spravedlivý monarcha by tady konečně udělal ve všem pořádek. Ale to se stává bohužel jen v pohádkách."