Kdo je všemi milovaný písničkář Jan Nedvěd (59)? Člověk s "hraniční poruchou osobnosti"! Takovou diagnózu určili soukromí psychiatři v Praze a Nymburku našemu geniálnímu folkovému zpěvákovi. A celá Nedvědova rodina je z toho perplex a zoufá si. "Táta se léčil a tři roky s ním byla rozumná řeč. Teď se ale chová čím dál tím víc jako blázen. Ubližuje nám a neléčí se," stěžuje si písničkářův syn, hudebník Jan Nedvěd (33), kterého otec prý už jen permanentně ponižuje. A co víc: před celým národem dokonce prohlašuje, že ho vlastní rodina okradla a nechala v té nejtěžší chvíli na ulici. Přitom to byl právě syn Jan, který tátovi pomohl poté, co si na něho došlápla mrtvice. "Měl neuvěřitelně těžké deprese, a tak jsem mu postavil kapelu z našich předních muzikantů a hráli jsme s ním a měli úspěch. Zdálo se, že se táta znovu našel," popisuje Nedvědův syn. V té době si také písničkář poprvé stanovil priority: zdraví, rodina, dlouho nic, a potom až práce. "Předtím to byla hudba, hudba a snad někde až na desátém místě rodina. Pardon, a před tou bylo ještě jídlo. A zdraví? O to se táta nezajímal vůbec. Nepřipustil, že by se mu mohlo něco stát. A ono se ale stalo." Jan Nedvěd prodělal velmi těžkou mozkovou příhodu. "Bez pomoci mé matky a sestry nevím, jak by dopadl... léčba byla složitá," říká písničkářův syn, který svoji matku víc než obdivuje. "Víte, táta měl v životě tolik ženskejch, že by je všechny nenacpal ani do svého baráku." A fakt, že Nedvěd je čím dál tím víc na "holčičky", prý také dokazuje jeho "hraniční poruchu osobnosti". "Neprotestují, neodporují a jsou mu vděčné. Třeba teď jeho 22letá Pavlínka. Je s ním, protože nemá kde bydlet. A táta je na koni," přiznává písničkářův syn. Sám "velký" Nedvěd dokonce chvilku dobrovolně docházel na psychiatrii. A najednou se zdálo, že skutečně pochopil, co je to život a co je jeho hlavní prioritou. "Bylo to úžasný a já doufal, že tomu tak bude už napořád. Vydrželo to ale tak tři roky a problémy se vrátily," popisuje dál Nedvědův syn. "Třeba jsme jeli koncertovat pro 2500 lidí za nemalé peníze. Měli jsme hrát půldruhé hodiny a táta se rozhodl, že postačí jen padesát minut a po šesté písničce se půjde najíst a basta. Choval se jako cholerik, nepamatoval si, co řekl před hodinou, a mluvil o sobě ve třetí osobě," vysvětluje Jan Nedvěd junior, který se v červnu 2004 rozhodl definitivně: S tátou končím. "Spadl mi kámen ze srdce a měl jsem zase pocit, že život je nádhernej," přiznává nyní. Začaly ale chodit SMS: "Zradil jsi mě jako syn a podvedl jako celá kapela. Přinesu ti do bytu tajně drogy a zavolám policii. V kriminále si uvědomíš, kdo je táta a co znamená." Anebo: "Celé rodině upadají ruce a nohy a umírat budete ve velkejch bolestech a chudobě." "Nakonec táta zvolil sebelitovací verzi pomsty a nechal se vyfotit v teplákách u jakési boudy, kterou si nejprve pronajal a potom koupil za 820 tisíc." K tomu Jan Nedvěd ještě tvrdil, že je na mizině a chudoba ho dohnala až sem do této boudy. Přitom vlastnil na pražském Spořilově dům za několik milionů, chatu na Sázavě a dva luxusní vozy. "Jeho příjem nikdy nespadl pod 60 tisíc korun měsíčně," říká Nedvědův syn, jehož otec si podle něj běžně vydělá 100 až 200 tisíc měsíčně. "A když se nechal táta vyfotit před tou rozbořenou boudou s prázdnou flaškou v ruce, klesl u mě na tu nejspodnější úroveň. Strašně jsem se za něj styděl." Písničkář Jan Nedvěd je vážně nemocný. "Konečně jsem zjistil, co to ta hraniční porucha osobnosti vlastně je. Léčení je těžké a trvá léta, prý se ale člověku značně uleví už při prvním sezení. Jenže my nevíme, jak na to, aby se táta chtěl léčit," snaží se pochopit tátovy trable Nedvědův syn. Jeho otec prý udělal pouze jediný krok, a to že denně bere utlumující Xanax. "To je ale v pořadí už dvanáctý prášek, který otec od mrtvice denně bere. Problém nevyřeší," zoufá si syn Jan a dodává: "Pokud se táta dá na léčení a bude se o to snažit, přísahám, že budu nejšťastnější na světě, stejně jako moje máma a sestra. A určitě i tátův bratr František Nedvěd, který si musel za těch 30 let koncertování protrpět své. Otec je k nám krutý, přesto ho miluju a strašně si přeju, aby dostal rozum a šel k psychiatrovi. Je to přece můj táta - a táty si člověk nevybírá."