Pestrá herecká kariéra Petra Haničince (70) byla násilně přetržena před pěti lety, když se stal obětí tragické autonehody. Dva měsíce strávil v kómatu a málokdo věřil, že jeden z nejobsazovanějších divadelních i televizních herců ještě někdy stane na prknech, která znamenají svět. Toho roku navíc Haničinec už jednou osobní bitvou prošel - zvítězil nad rakovinou. "Modlila jsem se tehdy, aby už ten rok skončil. Jedna pohroma za druhou," vzpomíná na nešťastnou dobu Radka. Věčně zachmuřený herec se však nevzdal, i přesto, že -jak říká- našli se i tací, co mi napsali "že vás to železo neskříplo víc". Přesto, že na divadlo Petru Haničincovi podle jeho slov nestačí tělo a na dabing paměť, nezahálí. Dnes se herec, který se do širokého povědomí zapsal protivným Boškem ze seriálu Synové a dcery Jakuba skláře, nápadníkem Jiřiny Švorcové ze seriálu Žena za pultem i jako roztržitý inspektor Columbo či koktavý Claudius, podle svých slov cítí "relativně dobře a relativně zle". "Ta nehoda v podstatě změnila můj život. Dva měsíce jsem strávil v bezvědomí. Zachránili mě doktoři a moje žena, kterou pouštěli i na ARO. Denně za mnou chodila. Když jsem se pak probral a přicházeli bolesti, nadával jsem jí, že mě tam radši nenechala," vzpomíná Petr Haničinec s kousavým sarkasmem na svůj druhý návrat do života. Ten první se odehrál v témže roce před hercovou nehodou, kdy se lékařům podařilo zastavit zhoubný nádor. I proto, jak si říká, udržuje životní filosofii "zdravý pesimismus". "Vždycky nastanou horší chvilky, které člověk zkrátka musí absolovovat," komentuje své zdraví Haničinec, jenž však navzdory svým neduhům stále hostuje v Divadle na Fidlovačce a občas přijme i dabingovou nabídku. "Nejvíc mi vyhovuje, když je role němá," usmívá se herec a dodává: "Hlava už totiž tak neslouží, vždyť se podívejte na ten ksicht, tam je jizev dost. Naštěstí mi nic neprorazilo hlavu,takže žiju. Mozek zůstal otřesen, ale nedobyt." Už rok a půl Petr Haničinec žije stranou velkoměstského ruchu ve vesničce Bratronice. V klidu křivoklátských lesů, uprostřed zahrady, pečlivě obdělávané jeho manželkou Radkou, se alespoň vrátil ke své zálibě z dětství - ornitologii. "Probouzím se tak v pět, v půl šestý. Sednu si na záprží a pozoruju ptáky, je tu plno stehlíků, zvonohlídků, rehků. Jen chocholouši už zmizeli, protože tu nejsou kobilince," vypráví herec zasvěceně. "Je mi líto, že už nemůžu hrát, jak bych chtěl, ale holt je na světě spravedlnost, že stáří se člověk nevyhne. A někoho to zkrátka potká dřív, někoho později," dodává.