"Perský princ" Ali Amiri (25) už se smířil s tím, že v Českém slavíkovi se pro něj hlasovat nebude, protože není občanem České republiky. Příští rok ale může být všechno jinak. Chce si totiž o občanství zažádat. "Ženit s Češkou se ale kvůli tomu nebudu," říká rezolutně. Proč ti vlastně vadilo, že nejsi zařazen do nominací na Českého slavíka? "Nenominovali mě tam proto, že jsem neměl české občanství, a podle mě to bylo nespravedlivé. V Čechách jsem začal zpívat profesionálně, vyjde mi tady deska, vydává ji česká firma, zpívám pro české lidi. Ale teď už je mi to ukradené. Stačí, když mě budou mít lidi rádi a budou moje cédéčko poslouchat a na nějakém Slavíku nezáleží." Byl bys ochotný se kvůli českému občanství oženit s Češkou? "Z toho si dělá legraci jenom Sagvan Tofi. Ale já podle práva už mohu mít české občanství, protože tady žiju dlouho. A chystám se zažádat si o něj. Zatím si každý rok musím žádat o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu a nemůžu si ani koupit nic na leasing nebo si vzít hypotéku. Tyhle problémy by občanství vyřešilo. Projednám to s advokátem." Co chceš kupovat? "Bydlím sice v úžasném bytě s garáží, ale mám ho pronajatý za patnáct tisíc měsíčně. Rád bych si pořídil něco vlastního. Zatím byt a později třeba i dům." Co říkají tvoji rodiče na to, že pak už nebudeš Peršan, ale Čech? "Chci mít dvojí občanství. A rodičům to nevadí, je to součást mého práva na rozhodování o svém životě." A když by to nebylo kvůli občanství, oženil by ses s Češkou? "Nejsem proti tomu. Kdyby to byla správná ženská, moje láska, se kterou bych počítal jako s matkou svých budoucích dětí. Je úplně jedno, jestli to bude Češka, Peršanka nebo Afričanka." Chceš mít hodně dětí? Sám jsi ze čtyř sourozenců... "Chci jenom dvě, čtyři už jsou na naši dobu moc. Já a moji sourozenci jsme všichni studovali vysoké školy v Evropě a tatínek musel hrozně moc pracovat, aby nás všechny uživil." Je rozdíl mít hodně dětí v Čechách nebo v Íránu? "Určitě v Íránu. Už kvůli tomu, že od nás se většinou posílají děti na studia do zahraničí, což stojí hodně peněz, zatímco v Čechách se může na univerzitách studovat zadarmo." Kdy máš rodinu v plánu? "Když se zamiluju, tak to bude hned. Nicméně, je mi pětadvacet, tak myslím, že krátce po třicítce by to bylo ideální." Vraťme se k češtině. Na své desce máš dvě písničky, kde zazní. Jak jsi se s tím potýkal? "Jazykového poradce jsem neměl, ale samozřejmě mě kontrolovali. Poslední písničku, Nejsi má, jsem musel zopakovat desetkrát. A v duetu s Monikou Absolonovou jsem part v češtině opakoval jenom dvakrát. Nechtěl jsem, aby to vypadalo, že zpívá Čech, měla být zachována atmosféra toho, že jsem cizinec. Aby to nebylo směšné, ale ani perfektní." Písnička, kterou zpíváš s Monikou, je původně řecká. Kde jsi na ni přišel? "Docela dlouho jsem chodil s holkou z Kypru a v té době jsem hodně poslouchal řecké písničky a taky jsem se trochu řecky naučil mluvit." To byl vlastně tvůj poslední vážný vztah, o kterém jsi kdy mluvil. Proč jste se rozešli a jak dlouho jsi vlastně single? "Rozešli jsme se před třemi lety. Ona si pořád myslela, že náš vztah nemá budoucnost, protože se vrátí na Kypr a já tam nebudu chtít žít s ní. Miloval jsem ji tolik, že bych na to býval i přistoupil, ale ona to formulovala tak, že nemám na výběr. A tím to zkazila. Přitom pořád ještě žije v Čechách." Máš něco s Monikou Absolonovou, nebo ne? "To je hodně indiskrétní otázka, na kterou můžu říct jenom to, že jsme byli a pořád jsme kamarádi. Telefonujeme si, scházeli jsme se hodně kvůli práci, Monika mě pozvala na svůj muzikál. Pokud budeme oficiálně spolu, tak se nebudeme schovávat a uvidíte to." A další holky? "Jsem jako hřebec a zatím jsem nepotkal takovou, která by mě zkrotila. Jsem sám, nemám zapotřebí někomu zachovávat věrnost, dělat kompromisy. Jsem jako divoký kůň, který si volně běhá..." Pro ženskou část populace jsou i tvoje písničky, že? "Předpokládám, že ano. Myslím, že se budou líbit hlavně ženám od pětadvaceti výš. A možná i některým patnáctkám." Mimochodem, nezanedbáváš kvůli muzice školu? Už bys měl být pomalu doktorem. "Chybí mi ještě pět státnic. Vl ednu dělám první, z interny. Ta je nejdůležitější. A pak každý měsíc další. Je pravda, že času moc nemám. Kromě muziky mě hodně baví chodit na různé večírky, bavím se... Ale pak jsem schopen vstát v sedm ráno a začít se učit. V tom jsem tvrdohlavý a cílevědomý."