Dcera dvou psychiatrů, spisovatelka a šéfredaktorka časopisu Harper´s Bazaar Barbara Nesvadbová (30) se před čtyřmi lety vdala, protože jí to připadalo jako docela dobrý nápad. Bylo léto, teplo, na vdávání ideální počasí. V bílé halence a černé sukni řekla ano tehdejšímu ministrovi Karlu Březinovi. Nebyl to ten pravý. A jak vyplývá z knih, které Bára píše, žádný není ten pravý. Letos vám bylo třicet. Zmoudřela jste nějak? "Třicítku bych nebrala jako nějakou zásadní změnu, ten den jsem měla ošklivý, táta šel na svoji poslední operaci a já měla soud se svým bývalým manželem, takže to nebyl dobrý den. Myslím, že velká změna v mých životních postojích nastala, když jsem porodila." Opravdu jste tak nesnesitelná, jak o sobě prohlašujete? "Pro své okolí snad ne, sama pro sebe občas ano. Chtěla bych být lepší, výkonnější, spravedlivější." Jak se bude jmenovat vaše další kniha? "Tak to ještě nevím. Pravděpodobně Třicátnice. Teda jestli ji dopíšu před čtyřicítkou. Mám nesmírně aktivní dítě a hodlám si pořídit ještě jedno, takže literatura spí v mé pracovně, do které občas z nostalgie nahlédnu." Našla jste konečně muže, který se alespoň vzdáleně podobá vašemu ideálu? "Našla jsem jich několik. Dohromady jistý ideál tvoří. Jen si nejsem jista, že ten můj." Kdy se budete vdávat? "Asi už nikdy." Co si o mužích myslí vaše malá dcera Bibiana? "Trochu se jich bojí. Ale pár exemplářů si oblíbila. Nicméně když to porovnáváme v rámci kategorie pohlaví, je jí naše kočka sympatičtější než kocour. Už se těší, až ho vykastrujem." A co si o mužích teď po třicítce myslíte vy? "Mám je radši než v pětadvaceti. Tenkrát jsem je brala buď jako kamarády nebo jako potencionální milence. Dnes je beru jako součást okolí, nic moc od nich neočekávám a upřímně řečeno, vzájemně se snášíme lépe." Není nakonec nejlepší žít jen s dítětem a se psem a mít svůj klid? "Bezesporu je dobré mít svůj klid. Ale nevím, jestli ho člověk může nalézt v samotě. Ta má velmi blízko k osamělosti. A myslím, že právě pro naše děti je dobré mít doma dva dospěláky, z čehož by jeden měl být ten mužský archetyp." Proč se z vás, dcery dvou psychiatrů, nestal rovněž psychiatr? "Protože jsem blbá na exaktní vědy." Čeho se bojíte? "Stáří." Jak si představujete Bibianinu budoucnost? "My spolu žijeme spíše přítomností, nepřemýšlím nad tím, čím se bude živit a kolik bude mít dětí. O svojí budoucnosti si rozhodne ona sama. Já se jen snažím ukázat jí různé alternativy." Když vzpomínáte na tatínka, dokážete se při tom usmívat? "Ne. Myslím že kdokoliv, komu zemře jeden z nejbližších, se všeobecně moc neusmívá. S tátovou smrtí se vyrovnat neumím a ani se o to nesnažím. Žiju, jako kdyby tu byl." Tatínek vás rád přirovnával ke svým pacientkám. Myslíte, že právem? "On přirovnával celé své okolí ke svým pacientům a tvrdil, že každý má nějakou diagnózu, více či méně skrytou." A také vás káral v souvislosti s vaším kladným vztahem k alkoholickým nápojům (víno). Trvá tento kladný vztah? "To si nepamatuji, já už jsem pět let abstinent a vegetarián. A ani před tím jsem vínu či biftekům moc neholdovala. Ale hlavní postava mých knížek Karla docela dost pije, tak jste si to možná spojila." Kdy naposled vás Bibiana rozesmála? "V Disneylandu u Paříže, kdy mi naprosto vážně navrhla, že zůstaneme ve Stokorcovém lese bydlet s medvědem Pů a já můžu dělat sovu, protože beztak furt mluvím." Našla už jste si svůj vztah k televizi, anebo ji stále tvrdošíjně nesledujete? "Nenašla. Občas se s Bibi koukáme na medvídka Pů, ale málokdy, tak jednou za čtrnáct dnů. Spíš čteme. Zprávy jsem neviděla dva a půl roku... Čtu noviny." Máte ráda podzim? "Ne. Nikdy jsem ho neměla ráda. Jsem letní holka. Zbožňuju teplo. Čím větší teplo, tím líp. Teď, když jsem přestěhovaná na venkov, je podzim ještě depresívnější, každý den mě budí mlha a za chvíli už bude ráno tma." Na co se těšíte? "Těším se na vánoční dovolenou u moře s Bibi. Zamilovala si vodu a ve vlnách je s ní obrovská legrace."