Muž, o němž se mluví a píše nejen jako o fenomenálním skladateli, ale také jako o někom, kdo si v životě vytrpěl své. Karel Svoboda (66). V osobním životě si několikrát sáhl až na dno. Zákeřná rakovina ho před dvanácti lety připravila o první manželku Hanu (+45) a později i o dceru Klárku (+4) z druhého manželství s Vendulou (33). Co mu pomáhá překonávat krize? A jak to dělá, že stále vypadá tak mladě? * Zatímco vaši vrstevníci obíhají lékaře, vy vypadáte skvěle. Jak to děláte? U mě je výhoda, že jsem při svém povolání prožil 38 let ve tvrdém německém showbyznysu. Tam jsem se odnaučil kňučet a od kohokoliv očekávat jakoukoliv pomoc. Myslím si, že nejlepší návod na potíže je pomoct si sám. Vymyslet si něco, co vás nějakým způsobem zaměstná a ne sedět doma na zadku. Ve svém věku jsem se zaměstnal tak, že nemám čas si postěžovat. To mě drží. * Ale vy nemáte ani brýle! Nemám. Zatím vidím dobře, ale to neznamená vůbec nic. Je to jen určitá dispozice a každý z nás má jiný problém. I já mám některé choroby, které patří k mému věku, ale přes hlavu mi nepřerostly, a tak jsem v podstatě zdravý. Dokonce se mi zlepšily i potíže se žaludkem. Ten totiž tu každodenní honičku a stresy odnáší nejvíc. Teď jsem se ale díky našemu synovi velmi zklidnil a je mi lépe. A ve svých šestašedesáti se cítím líp, než když mi bylo padesát. Spoustě lidí, ještě starším než jsem já, můžu jejich esprit a životní vitalitu jen závidět. A pak znám i unavené třicátníky. Všechno je to v mozku! * Takže žádný elixír mládí? Ale jo. Je to moje rodina a moje práce. * Nemáte ale někdy sezení u piána přeci jen už dost? Úplně se na to těším, ale samozřejmě, že někdy toho plné kecky mám. A pořád mi to běží v hlavě, a abych vůbec usnul, musím si vzít prášek na spaní. Beru to ale jako štěstí. Teď se připravuju na velký projekt v Německu a tady pracuju na muzikálu Marie Antoinetta v hlavní roli s Lucií Bílou. V tuhle chvíli mám hotových asi deset minut. Scénář vytvořil dramatik Jiří Hubač a texty Pavel Vrba. Práce je pro mě droga, a kdybych přestal pracovat, začal bych kňučet, nebo bych chodil na večírky, lítal někde v povětří a nic pořádného by po mně nezbylo. * Takže žádné hýření a bujaré večírky? Už jsem se zklidnil. Mám tolik práce, že si nemůžu dovolit chodit po mejdanech. To nechám jiným. Ani nevím, co bych tam hledal, ničím mě už nepřekvapí. Neberte mě ale doslova, občas někam vyrazím, abych si "vypláchnul" hlavu. * Jak budete Kubíčka vychovávat? Budu se mu snažit dát v životě co nejvíc, to znamená hlavně patřičné vzdělání, jako mají obě moje dvě dospělé děti z prvního manželství. Myslím si, že rodiče by svým dětem měli dát lásku, veškerou péči a hlavně vzdělání. Prostě maximum v rámci svých možností. Rozhodně bych nechtěl, aby byl rozmazlený. V dnešním tvrdém světě takové děti totiž předbíhají ty, které jsou třeba z tvrdších poměrů, ale jsou houževnatější. To platilo i o mně. Jsem nejstarší ze tří dětí, a když můj táta přišel v osmačtyřicátém prakticky o všechno, museli jsme se ohánět. * Víte, že malému Kubíčkovi sudičky prý nadělily hlavně literární nadání? Důležité je, aby každé dítě mělo to štěstí uplatnit svůj specifický talent a věnovalo se povolání, které ho bude bavit. Ať píše, maluje, cokoliv. A když by byl dobrý právník, také bych to bral. * Už jste i dědečkem, že jo? Dokonce dvojnásobným. Vnučce jsou čtyři roky a vnukovi necelý rok. Můj syn Jakub, tedy jeho strýc, je o tři měsíce mladší než on. Rodina mé dcery žije v Kalifornii. * Vídáte je? Samozřejmě. Minimálně jednou za rok na měsíc. Buď letím do Ameriky já, nebo přijedou oni. * A syn? Ten se teď vrátil z Ameriky. Žije v Bratislavě, kde studuje divadelní režii. * Co považujete za svůj největší úspěch? Můj největší úspěch byla připravenost ve chvíli, kdy jsem se dostal k projektům, které se dostaly do světa. Teď třeba spolupracuju s člověkem, který dokončil muzikál s Eltonem Johnem. Talent, to je "jen" základ a spousta lidí ho promrhá, protože nepřijdou někam včas, nebo se jim nechce makat. Je to totiž opravdu o drilu a sebekázni. Vzorem pracovitosti by všem mohl být Karel Gott. Znám ho skoro 40 let a podle mě by si měl otevřít nějaké kurzy pro mladé zpěváky, kteří se derou na ůparnas", aby urvali co nejvíc, a přitom jim chybí "štábní kultura". * Může vás Karel Gott ještě něčím překvapit? No, velice by mě například překvapilo, kdyby se oženil. * Napadlo vás třeba někdy, že jste za svůj geniální talent zaplatil až příliš tvrdě osobními tragédiemi? Geniální byl třeba Mozart. My ostatní "dole" jsme, dejme tomu, podchytili své talenty. Asi to je o určité rovnováze, ovšem za všechno se platí. I když to je někdy kruté, nezbývá než to přijmout. Myslím, že hodně lidí je na tom ještě hůř, jenom se o nich nemluví. * Jednou jste se zmínil, že vaším hnacím motorem je sex. Co ale pro vás znamená konkrétně? Je to dotyk "jiného světa", něco jako nirvána, nebo spíš delikátní večeře? Hezky jste to nazvala tou nirvánou, to si zapamatuju. To, jak člověk prožívá sex, mu je dáno a je pravda, že se jím člověk může dotknout i úplně jiné dimenze. A u umělců to asi platí obzvlášť, protože to jsou "pytle emocí". Jsem z generace, která o těchto věcech moc nemluví. Spíš jsme to dělali a děláme, než abychom si o tom povídali. Jestli je ale pro někoho sex něco jako pivo po jídle, je mi ho upřímně líto. * A vaše krédo? Žít na plné pecky. Jak říkala moje maminka: Co bylo, se nevrátí, co bude, nevíme, a proto žijme každý den naplno. Většina lidí k tomu dojde. Jak člověk stárne, je moudřejší a moudřejší, a když je nejmoudřejší, tak... ...už to moc neuplatní. Proto čím dřív to pochopíme, tím líp.